- Inzerce -

Krása dneška / PETR KOTÍK (1942) x JAN RYCHLÍK (1916–1964)

Relativně nedlouho po velkolepém listopadovém koncertu skladeb pro tři orchestry ve Fóru Karlín se naskýtá další příležitost poslechnout si v Praze hudbu Petra Kotíka. Tentokrát v rámci (čím dál více) komorního cyklu PKF Krása dneška, a to 8. února v NoDu.

V aktuální sezóně je Krása dneška postavena okolo dvojic „učitel – žák“, toto vymezení je však potřeba chápat dosti volně. V Kotíkově případě se dramaturgická osa koncertu otáčí okolo Jana Rychlíka (1916–1964), osobnosti nanejvýš pozoruhodné, přesto dnes známé pouze prostřednictvím jakýchsi fragmentárních výhonků díla, při povrchním pohledu zvláštně disparátních. Rychlíka „známe“ tu jako spoluautora hudby k filmu Limonádový Joe, tu jako teoretika s pozoruhodným vhledem do nejpokročilejších hudebních technik své doby a autora Afrického cyklu, skladby, v níž mnozí slyší jakousi předzvěst Reichova „afrického“ minimalismu. Rychlík koncipoval a rozpracoval u nás dodnes nepřekonanou instrumentační příručku, již však nestihl dokončit, a není to tak dlouho, co byl vydán deníkový fragment z padesátých let, který se okamžitě zařadil mezi nejpozoruhodnější dokumenty oné doby, přestože se jedná o knížku velmi tenkou. Jakoby to, co z Rychlíka známe, především poukazovalo na to, jak moc nám komplexní ponětí o tom, kým byl a jakou práci za sebou zanechal či mohl zanechat, uniká.

Únorový koncert by mohl trochu tohoto nežádoucího tajemna odkrýt. Petr Kotík bude hovořit o svém vztahu s Rychlíkem a o hodinách kompozice, které s ním absolvoval v letech 1961–63. Vedle Kotíkových skladeb z posledních let zazní i pověstmi opředená Hudba pro 3, in memoriam Jan Rychlík z roku 1964, jejíž uvedení na festivalu Varšavský podzim v důsledku znamenalo Kotíkův rozchod s ansámblem Musica viva pragensis. Zatímco o varšavském „skandálu“ slyšel každý, kdo trochu zná historii české nové hudby, skladbu samotnou zná málokdo. V rychlíkovském kontextu je to vlastně docela příznačné. Podotkněme ještě, že nahrávka Kotíkova prvního smyčcového kvartetu je k dispozici na CD v rámci řady Composer Portraits, vydávané – stejně jako HIS Voice – Hudebním informačním střediskem. Neokázale radikální originalita Kotíkových skladeb vyžaduje, jako každá pořádná hudba, opakovaný poslech, proto neváhejte!  

 

Program:

Overture for Pauline (2004) – pražská premiéra

Hudba pro 3, in memoriam Jan Rychlík (1964) – pražská premiéra

Etude 7 (verze 2003) – premiéra

Smyčcový kvartet č. 1, Erinnerungen an Jan (2007) – pražská premiéra

 

Účinkují:

Petr Kotík – průvodní slovo, flétna

Vilém Veverka – hoboj

David Danel, Roman Hranička – housle

Martin Stupka – viola

Balázs Adorján – violoncello

Ondřej Melecký – kontrabas

 

 


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.