Lucia Nimcová a Sholto Dobie mapují písně a zvuky Rusínů na východě Slovenska.
Pojem terénní nahrávky, tak jak jej většinou používáme v HIS Voice, označuje lov zvuků, vesměs nehudebních, v nejrůznějších typech prostředí od pralesů po železniční tratě. Na druhou stranu pro badatele v oboru etnomuzikologie či postaru hudební folkloristiky jde o metodu spojenou se zkoumáním hudby která je nahrávána mimo studio, tam kde její původní interpreti žijí. Od konce devatenáctého století se tak výzkumníci toulají po vesnicích celého světa, aby zachytili tradiční písňový repertoár do drážek voskových válečků, na magnetickou vrstvu pásku nebo aktuálně do jedniček a nul digitálního rekordéru. Jeden takový přístroj zdobí obal LP s názvem DILO, které vyšlo na slovenské značce Mappa editions. Podepsáni pod ním jsou Lucia Nimcová, původem ze slovenského Humenného a usazená v etiopské Addis Abebbě, a Sholto Dobie, původem ze skotského Edinburghu a usazený v litevském Vilniusu. Jejich deska spojuje oba významy pojmu terénní nahrávky, protože na ní zní lidové písně Rusínů z východního Slovenska propletené s ruchy okolního prostředí tak, že jsou obě složky rovnocenné.
Podkarpatská Rus či Zakarpatská Ukrajina, někdejší součást Československa, tvoří z hlediska lingvistického předěl mezi oblastí západních a východních Slovanů, zároveň se jedná o region, v němž se i ve 20. století zachovaly leckteré archaičtější kulturní projevy. Proto se tímto směrem již po 1. světové válce obracela pozornost různých badatelů, díky nimž máme dochované záznamy hudby i nářečí. Ve 20. a 30. letech pořídil řadu záznamů Ivan Paňkevyč a na jeho práci navázal po 2. světové válce například Mikuláš Mušinka. Podílel se mimo jiné na knize a 2CD Vyprávění a písně Rusínů z Východního Slovenska (Slovanský ústav AV ČR, 2009). Ta je postavená na terénních sběrech z 50. a 60. letech, v nichž najdeme zajímavé odrazy toho, jak se rusínská společnost vypořádávala s přechodem do socialistického zřízení. Aktuální deska je tedy pomyslným dalším krokem a zve nás do zvukového světa této oblasti, tentokrát zachycené v době pozdního kapitalismu. Na desce Dílo ovšem nejde v první řadě o vědeckou dokumentaci, ale o uměleckou reflexi, byť pracovní metody jsou podobné.
Repertoár, který Lucia Nimcová a Sholto Dobie mezi slovenskými Rusíny sbírali, představuje specifickou oblast, která z mnoha oficiálnějších dokumentací vypadává coby nevhodná. Písně označované jako „kroniky“ jsou skutečně obrazy života komunity včetně stránek nežádoucích pro oficiální scénu – sex, smrt a politika jsou tu často ústředními tématy. Jde o repertoár, který přichází na řadu nad ránem, kdy největší vytrvalci dopíjejí poslední sklenky, nebo u domácího stolu, kdy slouží jako soukromé paměťové médium. Sběratelé dřívějších generací tento druh písní často záměrně opomíjeli, ale ani místní lidé ho pravděpodobně sami od sebe nechtěli sdílet s cizími návštěvníky. Autoři těchto nahrávek tak popisují, jak si museli otevřenost svých interpretů tak trochu zasloužit a vyčekat. Nahrávka je nejnovější fází projektu, který začal již roku 2014 dvěma roky natáčení. Z toho následně vznikla jakási video opera (naleznete zde) i výstava se zvukovým doprovodem. Teď si ji tedy můžete pořídit jako LP nebo bandcampový digitál.
Písně a nehudební zvuky jsou promíseny v nepravidelných intervalech a posluchačovo ucho se tak může pár minut toulat mezi cinkáním kravských či ovčích zvonců na pastvě, než zaslechne lidský hlas. Vedle zpěvu sem občas proniknou zvuky nástrojů – houslí, flétny nebo niněry, jinak doprovod obstarává bzučení hmyzu, rachtání nádobí v kuchyni, lidé procházející na ulici či těžko identifikovatelné hučení a praskání. To vše je poskládáno do čtyř kolážovitých celků, které jako by nás vodily po domech, zahradách a hospodách. Rusínská kultura se rozkládá na území několika států, které se v průběhu dějin často snažily její nositele asimilovat a rusínštinu potlačovaly. V tomto ohledu je DILO možné vnímat jako akt boje proti zapomnění. Pokud se rozhodnete nahrávku poslouchat bez tohoto kontextu, stále zůstává fascinující koláž hlasů a hluků, propletených jako květinové vzory na šátcích Rusínek.
Lucia Nimcová & Sholto Dobie: DILO
Mappa (https://mappa.bandcamp.com)