Něco málo přes dvacet minut má novinka německého bubeníka a improvizátora Christiana Lillingera, vydaná 10. října na jeho vlastní značce Plaist Music a okořeněná účastí několika vynikajících muzikantů z hájemství evropské scény tzv. nové improvizační hudby.
Nahrávka vznikla v rámci propagačního videa pro výrobce činelů Meinl během dvou dnů. Jeden den nahrával Lillinger solo, druhý pak s kapelou. V té hrají švédský basák Peter Eldh a jeho německý kolega Robert Landfermann, švédský saxofonista Otis Sandsjö a rakouský hráč na syntezátor Elias Stemeseder. „To, co na nahrávce slyšíte, je projev mého kompaktního a zhuštěného jazyka,“ vyjádřil se Lillinger. „Jazyk, který jsem v posledních letech zdokonaloval: rytmy, činelové podtóny, komplexní a polyfonní orchestrace v sólovém projevu a v rámci kapely. Kompaktní pak pro mne znamená následujícící: stručné výňatky z mé práce, které demonstrují způsob, jakým používám struktury, frázování, artikulaci. Vytvářím zvuky, které se na první pohled zdají být chaotické. Jsou však vždy formulovány a strukturovány do velmi jemných detailů…“ The Meinl Session vyšlo v podobě CD, LP a downloadu. Zvláštností je bezesporu to, že vinylový záznam byl snížen na poloviční rychlost, aby se zabránilo ztrátě vysokých kmitočtů…
Christian Lillinger se narodil v Drážďanech, jeho starším bratrem je Robert, známý dirigent a skladatel vážné hudby. Studoval hru na bicí u proslulého Güntera Sommera. Proslavil se především díky triu Gropper/Graupe/Lillinger, do roku 2015 známé pod názvem Hyperactive Kid (se saxofonistou Philippem Gropperem a kytaristou Ronnym Graupem). Od roku 2004 působil v celé řadě souborů, včetně Euphorium (formace okolo pianisty Olivera Schwerdta), Piano Trio (s Achimem Kaufmannem a Robertem Landfermannem), Starlight (vlastní trio s Peterem Eldhem a Wanjou Slavinem) či Amok Amor (předešlé trio plus americký trumpetista Peter Evans). V Lillingerově portfoliu najdete i takové jazzové osobnosti, jako Rolf Kühn, Miroslav Vitouš, Barre Phillips, Wadada Leo Smith, John Tchicai, Louis Sclavis, David Liebman, Alexander von Schlippenbach či William Parker.
Jedenáct více či méně krátkých skladeb posluchače nenechá vydechnout, a nejen proto, že na sebe tracky bezprostředně navazují. Páteří alba je série sedmi Setting, jež jsou sólovou vizitkou Lillingera. Využívá zde různých vrstev, které tvoří podivný konglomerát pravidelného tepu různé intenzity a frekvence; panují tu díky nepředvídatelným úskokům a téměř nepostřehnutelným změnám napětí, pnutí, vznícení, zvukové surovosti. V jedničce zvonky evokují rapovou hudbu, ve dvojce bubeník hůlkami rozeznívá činely jakoby přidušeně, v šestce vytváří kráječem vajec a hůlkami skrze činely až surreálný zvuk, v závěrečném tracku Setting VII. cedí až drásavé alikvóty. Mezi tyto bubenické miniatury jsou vloženy Lillingerovy kolaborace neobyčejné expresivní síly. Tříminutová improvizace COR navozuje futuristickou náladu tím, že spojuje africké, respektive šamanské rytmy s elektronickou psychedelií syntezátoru, měnící se pozvolna v mluvu robotů. Skladba Plastic dislova vře střetem přírodních rytmů a jazzového hardcore skrze tlaky basů a běsnící sax. Tříminutová erupce A.S.G. se vyznačuje drtivým undergroundovým zvukem, v němž se spolu páří hardbop, power-jazz a free-jazz. KomaKali, pod nímž jsou podepsaní Sandsjö a Eldh, je nářez s taktéž power tahem a free ostny.
Nevadí, že je album krátké. Lze si ho prodloužit dle libosti každým dalším poslechem. A pokaždé vás překvapí. Nastaveno je vskutku excelentně…
Christian Lillinger: The Meinl Session
Plaist Music https://www.plaist-music.com/