Laura Luna: Isolarios
Baba Vanga (https://babavan.ga)
Člověk sledující hudební dění je dnes občas zahlcen množstvím nové produkce všude, kam se podívá. Asi ne proto, že by oproti minulosti tak narostl počet hudebních tvůrců, spíše je dnes mnohonásobně větší množství hudebních informací (a nejen hudebních) mnohem snáze dostupné, dosažitelné, ihned slyšitelné. V elektronické hudbě je tato situace nyní možná nejmarkantnější a může vést fanouška třeba k představám o statistice, jaká spektra nastavení všech fyzických i virtuálních nástrojů, potenciometrů, gainů, temp, efektů a zvolených či simulovaných prostorů se na této planetě v jednom okamžiku při tvorbě zrovna používají. Z této závratě nás ale snadno dříve či později vyléčí nějaká ta nahrávka, která svými kvalitami z celého toho zvukového oceánu nějak vybočuje, vytváří ostrůvek jistoty, že za tím vším monstrózním oceánem všelijakých zvukových uměleckých záměrů je stále nějaký pozitivní vývoj. Fakt, že si přitom podobné záchytné body najde každý příjemce sám své, sice předešlou úvahu ještě více relativizuje, ale zároveň jí značně přidává na dobrodružnosti a osobní svobodě.
Hudební recenzent se pak může jen na základě vlastních zkušeností pokusit posluchačům ve svém dosahu navrhnout, zda se zrovna ta daná hudba nehodí někomu z nich jako nějaký více či méně důležitý bod v jejich vlastních příbězích hudební percepce. Tento text reprezentuje domnění jednoho jedince získané také díky několika dalším jedincům (autor, vydavatel, doporučující kamarád atd…), že je tu zase nějaká zvuková událost, která by se i pro další jedince mohla stát výjimečnějším zážitkem, třeba i mezníkem.
Máme tu několik jednoduchých vizí, které se již dotkly představivosti kdekoho – kosmonaut osamělý v hlubokém nehostinném vesmíru bez možnosti návratu na rodnou planetu, hledání vlastních zasutých vzpomínek pomocí nečekaných zvukových impulzů, chápejme to vždy prismatem magického realismu. Máme tu opravdu osobitou sérii skladeb, pojem skladby si tu (znovu) uvědomme jako složení několika zvukových struktur k sobě za účelem posluchačova hledání souvislostí mezi nimi. Není tu abstraktno, vše je konkrétní a my s tím můžeme dojít k dalším konkrétním myšlenkám, byť mohou být také nejazykové, jako jsou většinou nejazykové i vstupní informace. Pokud se objeví samply lidského mluveného slova, je tu možnost chápat je jako bezpředmětné při vizi posluchače mimo alespoň Sluneční soustavu.
V Praze momentálně působící mexická autorka Laura Luna de Castillo pracuje většinou s lo-fi technikami práce s terénními záznamy, no-input mixpultem, jednoduchými minisynťáčky, gameboyem a podobně. Našla přitom během krátké doby (podstatně déle se pohybuje spíše ve sféře vizuálního umění) hudební jazyk značně jadrný a lyrický zároveň. Analogová archaičnost, digitální hračkovitost, ve výsledku moderní projev nestavějící primárně ani na lacinosti, ani na jedinečnosti za každou cenu, kterému ale porozumí nejen obdivovatelé hauntologie. Její osamělí kosmičtí cestovatelé či ztroskotanci mohou být občas v naprosto bezstarostné dekadentní euforii, že nejvtipnější moment jejich zbývajícího života bude ten výkyv v intenzitě pohybů těla při docházejícím kyslíku, ale mohou narazit i na stopu výčitek, které dříve opomenuli při smiřování se s existenciálně beznadějnou situací. Mohou se nacházet už jen v závěrečném útlumu životních funkcí, mohou už neschopni odpovědi přijímat zprávu odkudsi z civilizace, ovšem nemusí jít o civilizaci lidskou, ale o naprosto jinou a dosud neobjevenou formu života, o níž ani teď nikdo z dalších lidí neobdrží žádnou zprávu. Také může nastat naprosté zahlcení halucinacemi z horečného a marného vzpomínání na cokoli pozemské. Zkrátka delikatesní příběh dějově sevřené zvukové novely o osmi kapitolách, který lze doporučit komukoli bez jakýchkoli výhrad.
Nahrávka vyšla v limitované sérii kazet a jako download. Objednávat a poslouchat ji lze na bandcampu.
Živě lze nyní Lauru Lunu vidět a slyšet například 20.9. v Hradci Králové (Severní terasy, Žižkovy sady), nebo 26.9. v Pardubicích (Divadlo 29).
