Album vychází na značce Smithsonian Folkways, která dokumentuje s etnomuzikologickou erudicí hudbu celého světa. Deska ale není „terénním dokumentem“ ani meditativní nahrávkou těžící z popularity Tibetu a vágních představ o tamní spiritualitě.
Když jsem před několika měsíci na facebookovém profilu HIS Voice zveřejnil zmínku o chystaném vydání tohoto alba, příspěvek se rychle vyhoupl mezi nejlajkovanější položky za poslední dobu. Ani mě to nepřekvapilo. Majitelka nejvíce uklidňujícího hlasu z celého newyorského downtownu má v českých zemích stabilní posluchačské zázemí a od každého jejího počinu se očekává něco originálního a zároveň spolehlivě „jejího.“ Deska Songs from the Bardo tato očekávání v něčem naplňuje, v něčem naopak podvrací.
V prvé řadě je třeba říci, že nejde o autorskou desku Laurie Anderson, byť její hlas je tu dominantním prvkem od začátku do konce. Hlavním iniciátorem projektu je tibetský, momentálně převážně v Austrálii usazený zpěvák a multiinstrumentalista Tenzin Choegyal. Ten se zaměřuje na provozování tradiční i tradicemi inspirované hudby v různých podobách a ve spojení s řadou odlišných spolupracovníků. Již více než patnáct let se věnuje zpracovávání jednoho ze zásadních textů tibetského buddhismu, na Západě známého jako Tibetská kniha mrtvých. Text v originále nazvaný Bardo Thodol, sepsaný údajně v 8. a objevený ve 14. století získal tento poněkud zavádějící (Egyptskou knihou mrtvých inspirovaný) titul od Waltera Evans-Wentze, který v roce 1927 vydal jeho anglický překlad. Přesnější název, který nese například český překlad Josefa Kolmaše, zní „Vysvobození v Bardu skrze naslouchání.“ Bardo je přechodným stavem mezi smrtí a znovuzrozením, skrze nějž musí duše člověka projít a text podrobně popisuje, co se během tohoto procesu děje. Jedná se vlastně o důkladnou navigaci, kterou mají přednášet pozůstalí či mniši, aby pomohli zesnulým.
Songs From the Bardo sice mají v názvu slovo „písně“, ale spíše bych ho zařadil do kategorie „mluvené slovo.“ Jde totiž skutečně v první řadě o nahrávku textu a hudba je tu většinou jen podkresem, byť kreativním a důležitým. Laurie Anderson nás tentokrát nezve do svých osobních příběhů, je ve službě staletí starého návodu k přechodu do nové fáze cyklu smrti a znovuzrození. Přednáší soustředěně a bez jakékoliv dramatizace. Hudební podkres obstarávají její housle a hned několik nástrojů Tenzina Choegyala (tibetská flétna lingbu a loutna dranyen, mísy a gongy). Důležitou roli má violoncellista Rubin Kodheli, jehož nástroj vydává hluboký, téměř neslyšný tón A jako základní vibraci po většinu alba. Při poslechu do sluchátek si jej uvědomíte až po chvíli, když si myslíte, že je naprosté ticho. Skladatelka Jesse Paris Smith (dcera zpěvačky Patti Smith) se přidává s perkusemi a občas rozezní akordy na klavíru, bicí Shahzada Ismailyho na několika místech dodají hybnou energii coby kontrast k převládajícímu meditativnímu rozpoložení.
Proud textu naruší několik pasáží, kde se hudba dostane do popředí. Heart Sutra Song – Gone Beyond se díky bicím promění v houpavý ploužáček, v Jigten udávají strunné nástroje rytmus a zvukový prostor zaplní klavír. V závěrečné Awakened Heart se recitace Laurie Anderson střídá s jemně se vznášejícím falsetem Tenzina Choegyala. Přibližně v polovině zazní coby předěl necelé dvě minuty vířících gongů.
Songs From the Bardo vychází na značce Smithsonian Folkways, která od roku 1948 dokumentuje s etnomuzikologickou erudicí hudbu celého světa. Deska ale není „terénním dokumentem“ ani meditativní nahrávkou těžící z popularity Tibetu a vágních představ o tamní spiritualitě, jaké najdeme v obchodech se sortimentem new age. I v podkresu k recitaci uslyšíme občas disonantní a skřípavé zvuky a lze tušit, že nahrávka je výsledkem společných improvizací výrazných individualit. Zároveň je vše podřízeno významu textu a jeho plynutí. Jako jakési motto se často opakují slova „listen without distraction,“ tedy „poslouchejte bez rozptylování.“ Tato instrukce společně s názvem textu naznačujícím, že vysvobození přichází skrze naslouchání, je klíčové. Zatímco recitace oněch řádků má pomoci duši člověka již zemřelého, živí lidé, kteří je přednášejí, či jen naslouchají, se tím sami připravují na okamžik, kdy vstoupí do meziprostoru zvaného Bardo a řeknou si: „Jsem mrtvý. Co budu dělat?“
Laurie Anderson / Tenzin Choegyal / Jesse Paris Smith: Songs From the Bardo
Smithsonian Folkways Recordings
https://folkways.si.edu/