Tři disky, jedenáct objednaných skladeb od jedenácti skladatelů, čtyřiadvacet hudebníků a více než tři hodiny výživné hudby, taková je novinka kanadského ansámblu Le GGRIL s existenciálním titulem Sommes…
O Le Grand Groupe Régionel d´Improvisation Libérée z malého, ale kulturou pulzujícího města Rimouski ve východním Québecu psal již před časem kolega Petr Slabý (zde), takže není třeba soubor blíže představovat. Trojalbovou novinkou oslavil Le GGRIL vpravdě gargantuovským způsobem patnácté narozeniny; Sommes je pak již sedmým titulem. Obsahuje jedenáct premiér kompozic napsaných v letech 2012 – 2020 přímo pro soubor plejádou (nejen) kanadských skladatelů. Tito autoři jsou navíc i výtečnými instrumentalisty a improvizátory, kteří se pohybují na světové scéně free jazzu, volné improvizace a soudobé vážné hudby, zhusta soustředěných okolo kultovního montréalského vydavatelství Ambiances Magnétiques. Stejně tak v početném uskupení Le GGRIL najdeme znamenité improvizátory, kteří dosáhli mezinárodního věhlasu spoluprací třeba s Joëlle Léandre, Xavierem Charlesem, Evanem Parkerem, Johnem Butcherem, Fredem Frithem, Charlotte Moorman či Reném Lussierem. Hrají zde kupříkladu baskytarista Éric Normand, akordeonista Robin Servant, violoncellista Rémy Bélanger de Beauport, trumpetista Alexandre Robichaud, bubeník a perkusista Tom Jacques, basklarinetista Sébastien Corriveau, kytarista Robert Bastien, kontrabasista Luke Dawson či harfistka Isabelle Clermont. Navíc tu hostuje renomované smyčcové kvarteto Quatuor Bozzini z Montréalu, které hrálo i u nás, a to na festivalu Ostrava Days v roce 2019.
Post Structuralists Village Band, jak sami sebe hudebníci z Rimouski označují, nejnovějším projektem doslova vyrazil dech! Přináší třaskavou směs soudobé vážné hudby a volné improvizace, ochucenou freejazzovým kořením. Dramaturgie navíc umocňuje dojem nejen z každého disku, ale celého kompletu. Lze jej tedy poslouchat odděleně, tudíž natřikrát, ale pokud mohu doporučit, prubněte je všechny na jeden zátah. Posluchač při takovém zápřahu má šanci dostat se až za hranice dosavadní zkušenosti s vnímáním hudby. Celou kolekcí navíc jako páteř prochází cyklus pěti Chat de Cheshire tiré de Alice pro různé sólové nástroje (kontrabas, kytara, trombón, violoncello a elektroniku), jež zprvu předzaznamenávají, posléze doplňují čtrnáctiminutovou skladbu Alice na prvním CD. Autorem je věhlasný kanadský klarinetista a skladatel především experimentální scénické hudby Robert Marcel Lepage. Ocitnete se v říši divů, možná i za zrcadlem; až omamně se tu snoubí elektronika a akordeon, tvořící elektroakustickou hmotu, dechové nástroje i musique concrète. První disk ovšem otevírá neméně impozantní kompozice Îlots turgescents, v níž na ploše bezmála sedmadvaceti minut bouří i utichají jednotlivé tóny, ostrůvky tónů a dronové plochy. Autorem je francouzský pianista Fréderic Blondy. První disk uzavírá sedmnáctiminutová kolážovitá skladba To Love That Well – Ruined Choirs z pera kanadské skladatelky a pianistky Lisy Cay Miller, narozené ale v Amsterodamu. Skladba znepokojivá a zároveň mysteriózní, zachumlaná i freejazzově běsnící.
Druhé CD otevírá téměř dvacetiminutové dílo Rivers And Mountains Remain Malcolma Goldsteina, proslulého americko-kanadského houslisty a skladatele; ponorné, meditativní, niterné. Šestiminutový skvost Une note n’écoutant qu’elle-même z pera britsko-americké saxofonistky Caroline Kraabel posluchače pohladí. Tato kompozice přijde na řadu ještě jednou, a to ve zkrácené a zároveň zhuštěné a díky žesťům vypjatější verzi před finálovou skladbou na třetím disku. Pokud bych měl některé skladby označit jako osmitisícové vrcholy, pak přichází první takový „Mont Everest“ – In Memoriam Robert Ashley (12:07) kanadské autorky a multiinstrumentalistky Allison Cameron. Skladba bohatá na témbry, v níž se střídají až ambientní plochy s intenzivními zvukovými vlnami, minimalismem a samply lidských hlasů; místy to evokuje hudbu legendárního Sonic Arts Union, uskupení, jež v roce 1966 založil s Alvinem Lucierem právě Robert Ashley. Více než pětadvacetiminutový monolit Kanaďana Martina Arnolda Éistphéist avec le Quatuor Bozzini je meditativním dílem s výraznými smyčci, akordeonem a harfou, s přílivy a odlivy intenzity, které ozvláštňuje asijsky znějící banjo samotného autora.
Disk číslo 3 začíná téměř patnáctiminutovou skladbou Chances Are americké klarinetistky Lori Freedman, mimochodem členky proslulého Ratchet Orchestra. Směs drone music, témbrů, volně poskládaných tónů a free jazzu je nesmírně chutná. Následuje zvukově intenzivní patnáctiminutovka Hantises d´os noués, již zkomponoval kanadský bubeník a experimentátor Michel F.Côté; tady si vychutnejte dráždivou koláž probarvených akustických nástrojů, noise, minimalistického klokotání a elektronické pěny. Skladba La Courbe du moment má sice poloviční stopáž, ale Jean Derome jí vtisknul hravost korunovanou nečekaným kytarovým flamencem. Třetí CD a zároveň celý pozoruhodný komplet završuje druhá osmitisícovka – Cumuli tré de Collective Stories (10:43). Tu napsal britský kontrabasista a elektronický mág Gus Garside. Mocně hluboké tóny vás prostoupí, poté se na vás budou vršit další dronové vrstvy, výše a výše posazené, ale nadále stále hluboko, takže nepřestávají rozechvívat vaše nitro. Posléze tuto polyfonii převezme smíšený sbor samotných muzikantů, který nakonec nemilosrdně utne freejazzová změť…
Uff!
Le GGRIL: Sommes
Tour de Bras https://tourdebras.com/