Projekt Lhostejnost se na naší domácí hlukové scéně zrodil v loňském roce. Zákulisních informací o něm nikde mnoho nenalezneme kromě spřízněnosti s pražským labelem Pravěk Noise Section, zjevně nám má být lhostejné, i kdo se za ním opravdu skrývá. Naslouchejme tedy umělecké tvorbě samotné.
Album Menhir vyšlo jako limitovaná recyklovaná kazeta a digitální download a obsahuje dva tracky téměř obdobné délky přes sedmnáct minut. Z něho můžeme poměrně s jistotou usoudit, že jde alespoň po stránce hudební o projekt jednočlenný. A tento člověk trpělivě staví hlukové stěny a litanie především pomocí hutně zkreslené a většinou též podladěné elektrické kytary a zpětných vazeb. Na zvuku se podílí také domácí nahrávání a „sklepní“ charakter zvukového prostoru.
První kus nazvaný Jeskyně bez ohně je po většinu svého trvání postaven na volném sledu spíše jen tónů či dvojzvuků než akordů, tóny znějí či drnčí v delších průbězích, expresivněji či jen variabilněji se tu zachází spíše jen s přechody mezi těmito tóny a s vazbou. Místy se v pozadí ozve cosi jako rychle převíjený magnetofonový pásek (práce možného druhého hráče?). Přestože až ke konci té více než čtvrthodiny poněkud naroste hustota úhozů do přeboosterovaného nástroje a posluchač je nucen vyrovnat se s konceptem dosti minimalistickým, komunikuje skladba s řadou stylových představ v naší paměti. Je tu přítomen doom i black metal, sludge, drone, ambient i jistá hardrockovost s romantickou představou skromného kytarového hrdiny. Neméně důležitou součástí myšlenky alba však bude zajisté také sdílení životního času živě natáčejícího tvůrce.
Druhá strana nám pod jménem Více než člověk, méně než hmyz přináší materiál podstatně špinavější. Burácející basově hrající kytara se tu skrývá ve stále barbarštější hlukové vrstvě, přibývají delaye, vazby i chaotičnost formy, častěji se utopeny v dronech a ponurých riffech ozývají i výkřiky či kvílení hudebníka. Z dlouhých téměř neevolučních pasáží v obou kusech lze pociťovat jistou beznaděj z autorovy rezignace na pestřejší formální výstavbu, a pak jsme již blízko také ke lhostejnosti samotné. Při tomto úhlu pohledu můžeme Lhostejnost snadno začít podezřívat z komplexně promyšleného estetického konceptu. V něm je ovšem také zásadní nesklouzávání k opakování patternů a nacházení mnoha sofistikovaných podnětů pro fantazii i při jednoduchém hudebním idiomu. Zkrátka čistá práce.
Název Menhir je zvolen také trefně. Nahrávka jako celek působí opravdu jako velký hrubě opracovaný kámen, jenž ovšem nese jednoznačné sdělení.
Lhostejnost: Menhir
Pravěk Noise Section (https://praveknoisesection.blogspot.cz)