- Inzerce -

Lišaj: Szara EP

Projekt Lišaj je poměrně novou a nadějnou identitou na české scéně experimentální hudby. V práci jeho strůjce Mikuláše Odehnala (též člena projektů LES nebo Pime7) lze sledovat cestu od hiphopovych či beatovějších výrazových prostředků k větší abstrakci, otevřeným instrumentálním plochám, ambientu či noise. Jako po fyzickém médiu sahá Lišaj po kazetě, na debut o sedmasedmdesáti kusech je to vlastně ideální volba, hudba je to ovšem pro magnetický pásek zároveň jako stvořená. Napřed tedy vyšla digitálně a až později následovala fyzická edice v režii kazetových labelů Tape-ty a Genot Centre.

Kazeta tak obsahuje na svých dvou stranách dva približně jednadvacetiminutové proudy pozoruhodných několikadílných ambientních kreací. Začne to mohutnějším hymničtějším či „syntezátorově orchestrálnějším“ celkem Norda, pak už se může dostavit třeba mikroskopické zkoumání cvrččího cvrlkáni, které však také přeroste v hlukovou stěnu plnou mnohovrstevnatého zvukového dění. Vedle syntezátorů, které jsou často ve vůdčí pozici, lze pozorovat i vrstvu synteticky modifikovaného hlasu a šumících terénních nahrávek.

 

Na druhé straně nás čeká pomalý elektronický rytmus a opět houstnoucí ambientni struktura. Celek nazvaný Maszopow obsahuje opět onen typ beatu, který se jako by byl zapojený v nějakém méně kvalitním mixpultu s například vícekrát přeházenými stererocestami, v momentě úderu slyšitelně zmocňuje celého svého kousku pásky, všechny ostatní nástroje se vždy v momentě úderu na chviličku vypínají a vzápětí opět nabíhají. To svědčí také o tom, že alespoň instrumentální složka byla v tomto případě nahrána celá živě, nebo že chce tak trochu působit. Na kazetě jsou tyto věci možná markantnější než v digitální verzi, taktéž srozumitelnost hlasů je vázána na poslechovém zařízení.

Celá nahrávka je každopádně hodně psychedelická, jsou tu zasněné plochy, pomalé beaty, echa, autistické vokály, dostaví se i ozvěny jakéhosi kosmického reggae. Vzpomeneme si možná na estetiku hypnagogickeho popu, na druhé straně nás čekají i jakési ozvěny náhodných úryvků z raných Kraftwerk i jakési tajemné zaklínání.

Ve spojeni s kazetou jako médiem tak vznikl výjimečně roztomilý artefakt. Uměleckým snahám současným je tu poskytnut životní prostor shodný s tim, v němž musela žít i zvuková tvorba dřívějších generací, i když tehdy bylo k dispozici podstatně více nových přehrávačů… Do stejně řeky zkrátka dvakrát vstoupit nelze, ale informačním tokům všeho typu stojí zato vždy pomáhat ve funkčnosti, sdělnosti či v dosahu. A tady máme opět nový pádný důvod nebát se vyrazit zase jednou s walkmanem do společnosti.

 

Lišaj: Szara EP

Tape-ty (https://www.tape-ty.cz)

Genot Centre (https://www.genot.cz)

 

 


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.