- Inzerce -

Liz Kosack a Matthias Müller v různých konstelacích

Polární hry Kern, tvoření a odchylky Cranes a kosmická pohádka Carate Urio Orchestra.

Původem americká (ovšem už řadu let v Berlíně sídlící) klávesistka Liz Kosack se u nás představila na festivalu Alternativa v projektu Pascala Niggenkempera Le 7éme continent. Německý trombonista Matthias Müller tady hrál v různých souvislostech i sólově, naposledy se souručenstvím Triche! s Éricem Normandem a Petrem Vrbou, na Alternativě pak před časem s triem The Astronomical Unit.

Trio Kern sestává ze saxofonistky a klarinetistky Edith Steyer, bubeníka (a příležitostného elektronika) Yorgose Dimitriadise a Matthiase Müllera. Na svůj druhý počin Poles and pulse přizvali Liz Kosack, aby nejen obohatila jejich instrumentaci, ale také rozšířila jejich improvizační potenciál. Album je „determinováno“ třemi citáty: úvahou Marcela Duchampa, že umělecké dílo je produktem dvou pohledů, tedy tvůrce a vnímatele, jejichž role je stejně důležitá, teorií teosofky Heleny Blavatské o existenci dalšího moře a kontinentu uvnitř arktického pole a ekologickým apelem Grety Thunberg. Samotná struktura je pak dána střídáním kompozic Edith Steyer a volných komunikací zúčastněných hráčů. Zatímco psané věci mají rozvernější puls, improvizované kusy představují jakýsi mrazivý ambient plný záhadností a plíživě překvapivých momentů. Středobodem je pak něžná i lehce zneklidňující In an arctic mood, při jejímž poslechu se skutečně můžete vcítit do nálady severního pólu. Celkově tu Steyer vytváří nosné linky i různé propletence, Müller ledově duje i profukuje, Dimitriadis krásně rozcinkává a třepí a Kosack vše halí do mlhavých oparů.

Matthias Müller a bubeník Christian Marien spolu tvočí duo Superimpose. Pokud přizvou ke spolupráci dalšího muzikanta, většinou se změní pojmenování (například ve zmiňovaném The Astronomial Unit je jim třetím do kolegia basista Clayton Thomas). Ve spojení s francouzskou pianistkou Eve Risser (mimochodem původní participantkou na projektu Le 7éme continent) si dali název Cranes. Jejich album Formation < Deviation má v sobě také určitou bipolárnost, což naznačuje již titul první téměř osmnáctiminutové seance The Inevitability of Truth and Mistake, kde se vše odehrává v neustálých kontr(e)akcích a krásně tu přes veškerou pospolitost vyniknou jednotlivé nástroje v čisté podobě. Druhá cca třiadvacetiminutová instantní kompozice Illusion of Innocence je výrazně rozbitější na prvočinitele, ale místy se valí vpřed s mohutnou vehemencí, aby se záhy objevily i očistné momenty, dokud vše nedospěje k frenetizujícímu závěru. Má to v sobě nesmírnou průzračnost i nosnost a i ve fragmentárních částech všechny prvky krásně zapadají do sebe.

Carate Urio Orchestra vedený belgickým klarinetistou (ale i saxofonistou, elektronikem a vokalistou) a skladatelem Joachimem Badenhorstem (také oporou le 7éme continent) pojal své zbrusu nové dílo Cosmos jako vědeckofantstickou pohádku pojednávající o bažině, jež přežila zánik planety Země a nyní pluje vesmírem coby specifická biosféra, v níž přebývá i jeden člověk jménem Doug, který pozoruje její rozvoj. To vytváří princip progrockového koncepčního alba s mysteriózním příběhem. Hudebně je ovšem mnohabarevnější a dostalo se mu i nálepky „future jazz“. Vlastně tam najdeme opravdu ledacos od space rocku přes baladické momenty, narativní pasáže i různé experimentální hříčky balancující mezi hybridním progrockem a avantgardním jazzem s příměsí elektroniky. Tomu všemu napomáhá zajímavé obsazení, kde vedle Badenhorsta ze starých sestav zůstali kontrabasista a elektronik Brice Soniano a bubeník Sean Carpio a novými posilami jsou baskytarista a kytarista Simon Jermyn, kytarista Bert Cools, hráč na lesní roh a trubku a také vypravěč Jeremy Thal a v neposlední řadě tu vše krásně dokresluje svými syntezátory Liz Kosack. Je to citlivý opus s prvky něžné melancholie, ovšem plný nesmírné hravosti a vynalézavosti.

Kern + Kosack: Poles and pulse
Trouble In The East Records (https://www.troubleintheeast-records.com)
Cranes: Formation < Deviation
Relative Pitch Records (https://relativepitchrecords.bandcamp.com)
Joachim Badenhorst´Carate Urio Orchestra: Cosmos
Klein (https://www.discogs.com/label/359354-Klein, https://joachimbadenhorst.bandcamp.com)

 


Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.

Hermovo ucho – Hudba v Plošinách

Kde končí refrén a kde začíná hudba? K dvojímu výročí Gillesa Deleuze.

Mýtus o alfalabuti

Kniha, kterou Nick Soulsby věnoval Michaelu Girovi a Swans, je mýtizující orální historií a přečíst si ji můžeme i v českém překladu.