Přední domácí ambietní soubor Kora et le Mechanix vydal nové album, Pouť krkonošská obsahuje výběr ze scénické hudby pro stejnojmenné představení libereckého Naivního divadla podle povídky Karla Hynka Máchy.
Každý z nás má asi své preference, pokud jde o výběr hudebníků či projektů, bez nichž by bylo smutněji na lánech alternativní hudby české. K mým favoritům náleží – například vedle Mikoláše Chadimy (MCH Bandu), Pavla Richtera (Richtig Music; potěšilo mne, že právě tito dva aktivně křtili první publikaci Svět jiné hudby) a řádky dalších také bratři Kořánové, Jaroslav (Zapomenutý orchestr země snivců) a Michal (Kora et le Mechanix). Ať už souputní, ztotožňují se nebo se od sebe rozklánějí, ať jsou rozletnější nebo zacílenější, mají vždy něco totožného i protikladného. Michalova schopnost vcítit se do divadelní či jiné předlohy je neopakovatelná: v těchto případech není upřílišený ani přímočarý. Což může být východiskem i k hudebnímu ztvárnění Pouti krkonošské Karla Hynka Máchy, scénické adaptace povídky českého nejklasičtějšího klasika v podání Naivního divadla Liberec. Pod názvem Kora et le Mechanix je nahrál s Michalem Kořánem Filip Homola v pohoří Tribeč na Slovensku (inspirace přírodou?), v Liberci a v Praze od července do září 2019 a jejích šestnáct peripetií (shluklých k určitým tématům) má přesně tu kompoziční vyváženost, jakou si ztotožnění s představením vyžaduje. A odpovídá i těžko(s)myslnosti textu pedestriána, putujícího, fantaskně snivého, tragizujícího, promítajícího si proteskněně osudové zvraty do přítomné chvíle. Vycítit tyto a podobné dávné trudnomyslnosti v sobě může skrývat nebezpečí, že se utopíme v dávnověkém rešeršování nebo ve snaze přizpůsobit téma(ta) současnému náhledu. Tvůrci hudební verze Pouti krkonošské (ať už v divadle nebo na CD, zbaveném vizuálnosti) se této skylo-charybdě vyhnuli tím, že se nespolehli na pouhé dokreslování děje, naopak s ním korespondují jako se svéprávným faktorem, dotvářejí ho, někde i zdánlivě míjejí, ve skutečnosti však jsou mu neustále na stopě.
V Prologu děj okamžitě vyvěrá, je nastražen s vrtulným burácením. Rozkomíhán a rozprouděn s drsným rozmícháváním je však ve čtyřčlence Na rozlehlém temenu hor, je vyluzovaně protajemňován, vegetuje v nabíravě melodizovaných výšinách do vý(h)řezného podmračna, dramatizování je vrtošivě smýčivé i zavlnovaně propírané, avšak toto střídavé oblačno nabobtnává do šeření čeření, spěje ke vzdorně vydalovanému průduchování a vyševelování. Vše je nenechavostně zarochávané, náplavnostně rozřetelňované a k posledu znovu dokomíhané. Takové je i pozotvírávané trojspřeží Klášter se otevírá, burácivě vrtošné a halabaladivě nánosné. Jeho veřejování je vbíjivé i proudivé, zapospíchané i vymykavé, splašně záplašné, spadné i západné. Trojhran V síni veliké je hrubozrnější, místy vpadavě, místy rozkližně rozprostorovaný, je však záhy zvýlučněn rozpomínavým klavírem, rozřetelněn narážlivě briskním zmnožováním, pochvatně prozvonivým nebo rozšpacírovaně rozdus(a)ným, namátkově pochvatným, vyšplíchávaně zajuchaným a bácivě námlatným. Tyto epizody se dořádí v záplašné záklepnosti a vyduřené rozvodivosti. Hřbitov, Máchova nikoli neobvyklá scenérie, je, jak má být, zákostelně pochmurný, jurodivě obtočivý a doklepně dovysilovaný. Zato hned Kříž na vrcholu Sněžky propátrává námět prorůzněně: od nástřelného prohrčení přes rozchvějné rozviřování, srážlivé i dorážlivé, ke šrotivé hazardnosti, dýchavičně prolifrované, a k vylisované nelomenosti. Odklinkávaně odzurčí Strašně byl proměněn poutník, jeho závratnost však není tak hororová, jak by se mohlo nabízet, je spíše vyzřetelňovaně náznačný a rozmotivovaně vratký, což je závislé na jeho rozpoutanosti, tu odbíjivé, tu zase zavíjivé. Vše se vypravěčsky sdílně vyvrbí v Epilogu, dosnubně vyhostivém a zakružujícím celou tu zabaladizovanou seanci.
Jak slyšno, hudba má v tomto reminiscenčním exkurzu do gotizujícího dávnověku svoji svéprávnost, není pouze doprovodná, naopak je partnersky osobitá. Účinkuje navýsost i sama o sobě, její fantaskní obraznost a romantizující úryvkovost je samospádná.
Kora et le Mechanix: Pouť krkonošská
Blue Lizard (bluelizard.bandcamp.com)