- Inzerce -

Máchovské pedestriánství Kora et le Mechanix

Přední domácí ambietní soubor Kora et le Mechanix vydal nové album, Pouť krkonošská obsahuje výběr ze scénické hudby pro stejnojmenné představení libereckého Naivního divadla podle povídky Karla Hynka Máchy.

Každý z nás má asi své preference, pokud jde o výběr hudebníků či projektů, bez nichž by bylo smutněji na lánech alternativní hudby české. K mým favoritům náleží – například vedle Mikoláše Chadimy (MCH Bandu), Pavla Richtera (Richtig Music; potěšilo mne, že právě tito dva aktivně křtili první publikaci Svět jiné hudby) a řádky dalších také bratři Kořánové, Jaroslav (Zapomenutý orchestr země snivců) a Michal (Kora et le Mechanix). Ať už souputní, ztotožňují se nebo se od sebe rozklánějí, ať jsou rozletnější nebo zacílenější, mají vždy něco totožného i protikladného. Michalova schopnost vcítit se do divadelní či jiné předlohy je neopakovatelná: v těchto případech není upřílišený ani přímočarý. Což může být východiskem i k hudebnímu ztvárnění Pouti krkonošské Karla Hynka Máchy, scénické adaptace povídky českého nejklasičtějšího klasika v podání Naivního divadla Liberec. Pod názvem Kora et le Mechanix je nahrál s Michalem Kořánem Filip Homola v pohoří Tribeč na Slovensku (inspirace přírodou?), v Liberci a v Praze od července do září 2019 a jejích šestnáct peripetií (shluklých k určitým tématům) má přesně tu kompoziční vyváženost, jakou si ztotožnění s představením vyžaduje. A odpovídá i těžko(s)myslnosti textu pedestriána, putujícího, fantaskně snivého, tragizujícího, promítajícího si proteskněně osudové zvraty do přítomné chvíle. Vycítit tyto a podobné dávné trudnomyslnosti v sobě může skrývat nebezpečí, že se utopíme v dávnověkém rešeršování nebo ve snaze přizpůsobit téma(ta) současnému náhledu. Tvůrci hudební verze Pouti krkonošské (ať už v divadle nebo na CD, zbaveném vizuálnosti) se této skylo-charybdě vyhnuli tím, že se nespolehli na pouhé dokreslování děje, naopak s ním korespondují jako se svéprávným faktorem, dotvářejí ho, někde i zdánlivě míjejí, ve skutečnosti však jsou mu neustále na stopě.

V Prologu děj okamžitě vyvěrá, je nastražen s vrtulným burácením. Rozkomíhán a rozprouděn s drsným rozmícháváním je však ve čtyřčlence Na rozlehlém temenu hor, je vyluzovaně protajemňován, vegetuje v nabíravě melodizovaných výšinách do vý(h)řezného podmračna, dramatizování je vrtošivě smýčivé i zavlnovaně propírané, avšak toto střídavé oblačno nabobtnává do šeření čeření, spěje ke vzdorně vydalovanému průduchování a vyševelování. Vše je nenechavostně zarochávané, náplavnostně rozřetelňované a k posledu znovu dokomíhané. Takové je i pozotvírávané trojspřeží Klášter se otevírá, burácivě vrtošné a halabaladivě nánosné. Jeho veřejování je vbíjivé i proudivé, zapospíchané i vymykavé, splašně záplašné, spadné i západné. Trojhran V síni veliké je hrubozrnější, místy vpadavě, místy rozkližně rozprostorovaný, je však záhy zvýlučněn rozpomínavým klavírem, rozřetelněn narážlivě briskním zmnožováním, pochvatně prozvonivým nebo rozšpacírovaně rozdus(a)ným, namátkově pochvatným, vyšplíchávaně zajuchaným a bácivě námlatným. Tyto epizody se dořádí v záplašné záklepnosti a vyduřené rozvodivosti. Hřbitov, Máchova nikoli neobvyklá scenérie, je, jak má být, zákostelně pochmurný, jurodivě obtočivý a doklepně dovysilovaný. Zato hned Kříž na vrcholu Sněžky propátrává námět prorůzněně: od nástřelného prohrčení přes rozchvějné rozviřování, srážlivé i dorážlivé, ke šrotivé hazardnosti, dýchavičně prolifrované, a k vylisované nelomenosti. Odklinkávaně odzurčí Strašně byl proměněn poutník, jeho závratnost však není tak hororová, jak by se mohlo nabízet, je spíše vyzřetelňovaně náznačný a rozmotivovaně vratký, což je závislé na jeho rozpoutanosti, tu odbíjivé, tu zase zavíjivé. Vše se vypravěčsky sdílně vyvrbí v Epilogu, dosnubně vyhostivém a zakružujícím celou tu zabaladizovanou seanci.

Jak slyšno, hudba má v tomto reminiscenčním exkurzu do gotizujícího dávnověku svoji svéprávnost, není pouze doprovodná, naopak je partnersky osobitá. Účinkuje navýsost i sama o sobě, její fantaskní obraznost a romantizující úryvkovost je samospádná.

Kora et le Mechanix: Pouť krkonošská
Blue Lizard (bluelizard.bandcamp.com)


Marian Palla: Na hudbě není důležité, co zazní a jestli vůbec

Když jsem se měl učit, tak jsem hrál, a když jsem se dostal na konzervatoř, tak jsem zase maloval. Teď mě napadá, co budu dělat, až tu nebudu, uvažuje moravský umělec.

Může být krize krásná?

V Kampusu Hybernská bude ve středu a čtvrtek prostor pro hudbu, zvuk a udržitelnost.

Dlouhé stíny, odcházející světlo a skicář nočních můr Davida Tibeta

Do Prahy se v listopadu vracejí Current 93. Po osmnácti letech vystoupí v kostele sv. Šimona a Judy.

Kytara řítící se z kopce

Marc Ribot hvězdou třídenního festivalu v Labské filharmonii.

Zkouška sirén: Caligula jako opera?

Nová podoba skandálního bijáku drží pohromadě hudbou. 

faust z Berlína

Bubeník Werner Zappi Diermaier dovedl novou sestavu krautrockových legend Faust k druhému albu. Přizval k tomu členy Einstürzende Neubauten i die ANGEL.

Udržitelnost, improvizace i umělá inteligence

Projekt Sustain v Hybernské pokračuje.

Třicet let v zajetí hluku

Radek Kopel o zvukovém proudu jednoho gruntu a řady jmen.

Hermovo ucho – S patosem v srdci

Brno Contemporary Orchestra zahájil novou sezónu koncertem na téma „Kardio“.

Hudební Grand Prix v Monte Carlu

Intonarumori ve městě posedlém automobily – premiéra Luciana Chessy.