- Inzerce -

Magnetic River

Magnetic River

Aural Terrains (www.auralterrains.com)

 

Aténský skladatel a zvukový experimentátor Thanos Chrysakis si před pěti lety založil vydavatelství Aural Terrains jako základnu pro výzkumy na pomezí kompozice a improvizace, elektroniky a nestandardních způsobů hry na akustické nástroje. Letošní CD Syneuma, na němž se k Chrysakisovi připojili James O’Sullivan a Jerry Wigens, jsme již recenzovali. Na albu Magnetic River se k nim připojili ještě Sébastien Branche, Tom Soloveitzik a Artur Vidal. Obsazení se třemi saxofony (Branche, Soloveitzik, Vidal) a klarinety (Wigens), klavírem hraným zvenku i zevnitř, s elektronikou a kytarou nabízí nepřeberné zvukové možnosti. A velkým kladem nahrávky je, jak se přitom všichni zúčastnění dokáží držet zpátky. Chrysakis sám tu tentokrát není v roli skladatele, ale jen členem v kolektivu improvizátorů, v jedné z pěti bezejmenných částí si dokonce dopřeje pauzu.

Témbry saxofonů a klarinetů jsou tu dominantní, ovšem přesně určit zdroj zvuku je občas problém, stejně jako odpověď na otázku, jak moc intervenuje Chrysakisova elektronika. Osamělý závan vnějšího světa přináší krátký vstup nesrozumitelného hlasu (snad z televize), nápadnější efekty nikde růžky nevystrkují. Když se všichni hráči ztiší a vyluzují sotva slyšitelné šelesty, rozdíly mezi zvuky nástrojů se zmenšují, jako bychom porovnávali padesát odstínů šedi. Právě přesuny mezi sférami zvuků již skoro neslyšitelných a zvuků znělých je jednou důležitou osou celé nahrávky. Tou druhou jsou přechody mezi statickými plochami, v nichž se hlasy potkávají v někdy až překvapivě libých a harmonických souzvucích, často spojených s pravidelným rytmickým podkladem jakéhosi škrábání, chrastění, ťukání, a oblastmi rozpadu a chaosu, kde na sebe zvuky poštěkávají, pravidelnost a plynulost se ztrácí, klid je zneklidněn. Každá z částí opíše mezi těmito póly křivku a jedna přechází téměř nepostřehnutelně v druhou. Mezi sytostí a vybledáváním, klidem a jeho rozkladem utečou necelé tři čtvrtě hodiny velice rychle a s každým dalším poslechem lze odhalovat nové a nové detaily.


Zkouška sirén: Caligula jako opera?

Nová podoba skandálního bijáku drží pohromadě hudbou. 

faust z Berlína

Bubeník Werner Zappi Diermaier dovedl novou sestavu krautrockových legend Faust k druhému albu. Přizval k tomu členy Einstürzende Neubauten i die ANGEL.

Udržitelnost, improvizace i umělá inteligence

Projekt Sustain v Hybernské pokračuje.

Třicet let v zajetí hluku

Radek Kopel o zvukovém proudu jednoho gruntu a řady jmen.

Hermovo ucho – S patosem v srdci

Brno Contemporary Orchestra zahájil novou sezónu koncertem na téma „Kardio“.

Hudební Grand Prix v Monte Carlu

Intonarumori ve městě posedlém automobily – premiéra Luciana Chessy.

Zkouška sirén: Rok české hudby jinak?

Smetana a Stockhausen se potkají na brněnské Expozici nové hudby

Extrémně raritní nástroj, na který si nestačí párkrát zahrát

S Miroslavem Beinhauerem o sólovém albu pro šestinotónové harmonium.

Helmholtz-Funk

Se skladatelem Wolfgangem von Schweinitzem o čistém ladění, hudebnosti hebrejštiny i prostorovosti sterea.

Hermovo ucho – Letiště (v plurálu)

Kdo by nechtěl využít specifický veřejný prostor jako realizační médium pro své nerealizovatelné vize?!