Malika Kishino: Irisation

Skladatelka Malika Kishino je sice Japonka (narodila se ve městě Kjóto v roce 1971), ale nyní žije v Kolíně nad Rýnem. Proto její profilové album vychází na labelu Wergo, jež za přispění organizace Deutscher Musikrat (Německé hudební rady, která zastřešuje různá hudební sdružení v Německu) mapuje tvorbu soudobých německých skladatelů (a skladatelek). Jde o první albový počin Maliky Kishino a dostal název Irisation. Myslím, že příznačně – naplno vystihuje její hudební svět. A navíc vzbuzuje zvědavost, což je u debutujícího tvůrce důležité – evokuje totiž slavný pojem z hudby 20.století: Varéseho Ionisation. A nikoli pouze fónicky, ale též ideově, neboť stojí na stejných pólech.

Japonský původ se v její tvorbě samozřejmě projevuje, ale nikoliv harmonicky či jakkoli kompozičně, nýbrž estetikou, která nepostrádá meditativnost, bohatou škálu zvukových barev a především inspiraci přírodou. A to nejen jejími krásami, ale pochopitelně také ničivou silou. Varése byl sice futurista, fascinován industriálními zvuky, ale věděl, že se nelze od přírody distancovat – dokonce v konečném bilancování člověk a jeho technika prohrává. Kishino je pochopitelně hloubavější, není tak hřmotná a elektronickou složku používá kvůli rozšíření barevné a výrazové palety, nikoli jako zdůraznění úlohy člověka a jeho civilizačních snah. Její kompozice se tak stávají “zvukovými organismy”, protože do struktury děl vstupují fyzikální, zvukové a vizuální vjemy a projevy. Profilové album je proto koncipováno jako jakýsi přírodní cyklus.

Úvodní Rayons Crépusculaires (for bass drum, large ensemble in three groups and 8 chanel live electronics) popisuje na ploše téměř sedmnácti minut onen světelný jev při soumraku, který se nazývá krepuskulární paprsky. Jde o přímočaré šíření světla z místa, kde je pod obzorem skryto slunce, a to v podobě paprsků směrem vzhůru a do stran, což vytváří fascinující a mnohdy až mystický obraz. Tento jev se samozřejmě projevuje v prostorovém uspořádání kompozice, napsané v letech 2007-2008: tři skupiny hudebníků (Ensemble Musikfabrik za řízení Daniela Kawky) stojí čelem k reproduktorům, jež odrážejí zvuk modifikovaný živou elektronikou (Max Bruckert) a drcený erupcemi sólového basového bubnu (Dirk Rothbrust). Hudební tok je tak proměnlivý – chvílemi dosahuje až ambientního vlnění, které je čeřeno tlumenými výbuchy bicích, piana, smyčců a žesťů, až po mocné poryvy všech složek instrumentáře v zatěžkaných hroznech tónů a drúzách zvuků, složitě propletených či navršených na sebe. Ve finále vás rozruší děsivá tajemnost neuchopitelného stvoření.

Monochromer Garten II. (pro basklarinet, barytonsaxofon a trombón) z roku 2011 představuje schopnost Maliky Kishino napsat hudbu až za hranicí tonality, přesto v přírodě běžnou zvukomalbou, s využitím spektrálních rozkladů akordů a slučování jednotlivých tónů v novotvary, také se začleněním nehudebních projevů nejen nástrojů, ale také samotných interpretů do struktury, textury a tektoniky skladby (dech, klapot, křapot, kvákání, drhnutí). Partů v náročné patnáctiminutovce se zdařile zhostilo Parkhaus Trio: Ernesto Molinari – basklarinet, Marcus Weiss – barytonsax a Uwe Dierksen – trombón.

Čtrnáctiminutová kompozice Sensitive Chaos (pro elektrickou kytaru, trubku, trombón, dvoje bicí nástroje, klavír a violoncello), stvořená v roce 2010, evokuje proud vody a měnící se stav hmoty vůbec. Kapající zvuky, postupně zahušťované v tekoucí strukturu, různě proměňovanou a dynamizovanou, přinášejí nejen pocit vláhy, něžných doteků, pohlazení, ale také vzrušení, emoční vypjatosti, bolestné intenzity duševních i fyzických ataků. Ensemble Ascolta (za řízení Michaela Albera) zasluhuje absolutorium, jeho projev je vskutku organický.

Příkladem vokální tvorby Maliky Kishino, a předesílám, že skutečně reprezentativním, je Prayer (pro smíšený sbor a´capella). Byl zkomponován v roce 2011 na památku katastrofy jaderné elektrárny Fukušima a představuje příklad hrozivé, ničivé síly přírody. Na ploše sedmnácti minut vás Tokyo Philharmonic Chorus (sbormistr Chifuru Matsubara) zprvu očaruje étericky znějící monofonií, z níž se vyloupne kontratenorový hlas. Vokální plazma postupně houstne, nabývá na intenzitě, začnou se na vás valit střídavě vlny či eruptivní poryvy ženských a mužských hlasů, až vás cele pohltí ligetiovská mikrotonální polyfonie. V závěru pak probleskne mešní melodie.

Poslední položkou na albu je nejstarší kompozice (2001-2002) Du Firmament (pro orchestr), trvající třináct minut. Tématický kruh se prakticky uzavírá: ocitáme se opět pod oblohou a tentokrát hledíme vzhůru. Nebeskou klenbu, kde “to všechno” začalo a kde to také skončí, se skladatelce podařilo sice hudebně ztvárnit dokonale, ale ne příliš objevně – moment překvapení tady tentokrát bohužel chybí. Přesto je co poslouchat, samozřejmě, a Hr-Sinfonieorchester pod taktovkou Lucase Vise hraje s nasazením, s patřičným vhledem. Nejvzrušivější jsou tady bicí nástroje, především pak tympány, s podprahovým kontrabasovým chvěním. Ve finále poněkud perlivě vypění mystika očistce…

Na internetu je možno vyslechnout všechny skladby z alba Irisation zde:

https://www.malika-kishino.com/Works/Electronic-Music/Rayons-Crepusculaires-2007-2008

https://www.malika-kishino.com/Works/Instrumental/Monochromer-Garten-II-2011

https://www.malika-kishino.com/Works/Instrumental/Sensitive-Chaos-2010

https://www.malika-kishino.com/Works/Vocal-Music/Prayer-Inori-2011

https://www.malika-kishino.com/Works/Instrumental/Du-Firmament-2001-2002