Marbin: The Third Set
Moonjune Records (www.moonjune.com)
Izraelští rodáci – saxofonista Danny MARkovitch a kytarista Dani RaBIN – se potkali v roce 2007, krátce poté, co první z nich dokončil prezenční vojenskou službu a druhý studia na Berklee College of Music. Záhy přesídlili do Chicaga, kde v říjnu 2008 potkali bubeníka Paula Wertica, dlouholeté opory kapely Pata Methenyho, který je pozval na nahrávání se svým dlouholetým triem a společně pod značkou Mid-East/Mid-West Alliance vydali album Impressions of a City. To už měli Marbin za sebou pouze v duu natočený eponymní debut, který zaznamenal velice slušný ohlas u kritiky i posluchačů. Další opus Breaking the Cycle z roku 2011 vznikl již částečně za pomoci Wertica a jeho souputníka od Methenyho, basisty Stevea Rodbyho a řady hostů včetně perkusisty doprovodné skupiny Paula Simona, Jameye Haddada. Svůj tvůrčí potenciál potvrdili o dva roky později především třetím studiovým albem Last Chapter of Dreaming, kdy už v základní sestavě působila černošská úderná rytmické sekce – bubeník Justyn Lawrence a baskytarista Jae Gentile. Jejich základní devizou jsou ovšem živá vystoupení, kterých jsou ročně až tři stovky. Ta mají skutečně řáckou syrovou kadenci, což dotvrzují četná videa a v neposlední řadě čerstvý živák The Third Set natočený v průběhu března 2013.
Album otvírá nášup Special Olympics s frenetickým saxofonem, který se v následující zemité bluesové skladbě The Depot transformuje do role foukací harmoniky. Etnický nádech má kus signifikantně nazvaný Culture. Ten se však po úvodním saxofonovém kvílení přetaví ve svižný rockec, aniž by se ztratil orientální motiv a posléze sklouzne do jazzbluesové polohy. Středobodem kompozice Rabak je žvahavé, nikoli prstokladně krkolomné ale spíše rozjímavé kytarové sólo a prostor pro vyřádění tu dostává i rytmika, jež všeobecně skvěle podtrhává oba sólové nástroje. Zpočátku zběsilá jízda Splaw se opět postupně překlene v bluesové mudrování a dokazuje cit kapely pro rytmické změny. Zkrátka to šlape a dovedu si živě představit, jak se na to dá v klubu skvěle trsat nebo se jen tak nechat unášet tokem živočišné muziky. Lyrický ploužák Northern Odyssey má před závěrem své opodstatnění a vhodně doplňuje celkový esprit. Studiové nahrávky Marbin totiž občas přece jen trochu trpí unylostí či naopak sentimentální pompézností, ale živé provedení má skutečně tah na bránu, což zde dokazuje drsnější verze jinak poměrně nemastné a neslané skladby Redline a především našláplá podoba jinak mistrné progrockové vrstevnaté kompozice Volta z předcházejícího opusu. Žádná avantgarda, ale svěží koncertní záznam s perfektní atmosférou, kde máte pocit, že jde o dobře dramaturgicky sestavený set, i když ve skutečnosti jednotlivé kusy byly nahrány na různých místech.
