- Inzerce -

Marco von Orelli v kapele i sólově

Švýcarský trumpetista a skladatel Marco von Orelli se u nás představil letos koncem září v rámci Free jazz festivalu s formací Lotus Crash, jež v rámci svých kompozic vytváří prostor i pro svěží improvizaci.

Lotus Crash byl původně spíš název alba, pod nímž je podepsán výkvět švýcarských hudebníků, ale následně se toto uskupení stalo regulérně vystupujícím tělesem. Vedle Marca Orelliho je tu další hlavní skladatelskou osobností saxofonista a basklarinetista Tommy Meier a rytmickou sekci tvoří kontrabasista Luca Sisera (v Praze za něj zaskakoval neméně renomovaný Fridolin Blumer) a bubeník Sheldon Suter.

Album otevírá skladba Lotus, která je jakýmsi esenciálním východiskem tvorby souboru. Tady vše ovšem ještě plyne jakoby v klasickém jazzovém módu. Do rozhoupané rytmiky se prolnou v unisonu dechové nástroje, aby se následně rozpojily a předvedly brilantní mistrovství po celých dalších téměř osm swingujících minut. Hned následující Part Of A Light však ukazuje mnohem avantgardnější strukturu s členitými a místy až krásně rozkotanými bicími. Do repertoáru se nádherně hodí i skladba Spin With The EARth, jejímž autorem je žák Anthonyho Braxtona či Karlheinze Stockhausena, Adam Lane. Po roztočeném začátku tu dostane slovo samostatné emotivní sólo na basklarinet a posléze si tu zařádí i basa za šolíchání činelů, aby se vše na závěr vrátilo do nadupaného finále. Kompozice Forbidden Fruits s dunivým basovým intrem má zpočátku hladivě tajemnou atmosféru a pak se rozjede do skočných poloh a veselého odvázaného divočení. Meierova Maiduguri určovaná hypnotickým rytmem a chřestěním má orientální nádech a jeho další kus Wittgenstein je hopsavě rozverný. Zvláštní postavení má pak na celém opusu téměř horrorová kompozice Five Dark Days z pera časté spolupracovnice Tommyho Meiera, Co Streiff. Krásně při ní běhá mráz po zádech.

Čistě sólové album Marca von Orelliho The Unasked Answer přináší neuvěřitelné množství poloh a odkrývá jeho nezměrné technické schopnosti. Už první kus Hatching naznačuje velké výrazové rozpětí – od zvuku evokujícího odtékání vody z vany k expresivnímu plnému tónu trubky. Následuje relativně tradiční naléhavě posmutnělá skladba Totem, aby se hned v příští kompozici Arktis s atmosférou mrazivé polární bouře ozývalo hlukové chrochotání i dusivé ňufání. On – Interruption No. 1 začíná drobnými pufy a průdechy a přechází do táhlého tónu a tím navozuje dojem jakési tantrické modlitby či zaklínadla. Devítiminutový Derwish je zběsile šílený minimalistický tanec, z něhož se motá hlava. Orient Fiction je rámováno orientálními motivky a vyplněno bezhlasými ostře překotnými perkusivními dechovými běhy. Šestiminutová skladba New Ferry začíná jako klasická etuda, ale zhruba v polovině se postupně rozskřípává a roztlapkává do úplného rozpadu. Miniatura Off – Interupton No. 2 je pak hyperavantgardním vývěvovitým výkřikem před závěrečným zklidněním. Lost In Eight má náladu melancholického blues a Flowers For My Heroes nese něžně oslavné poselství.

Marco von Orelli / Tommy Meier / Luca Sisera / Sheldon Suter: Lotus Crash
Marco von Orelli: The Unasked Answer
Ezz-thetics (hathut.com)


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.