- Inzerce -

Marek Kopelent: Black and White Tears

Marek Kopelent: Black and White Tears

Radioservis (www.radioservis-as.cz)

 

V České republice se nikdo nevěnuje soustavnému vydávání soudobé vážné hudby, to je stav dosti stabilizovaný. Radioservis, tedy vydavatelství Českého rozhlasu, ho narušil dvojdiskovým profilem zásadního českého skladatele Marka Kopelenta, vydaným ovšem v poměrně důkladném utajení. Kopelent na konci padesátých let začal objevovat západoevropskou avantgardu, čímž si spolehlivě zadělal na problémy s domácími místy dohlížejícími na kulturu. Kompilace, rozdělená na disk vokální a disk instrumentální, je zaměřená především na léta šedesátá, sedmdesátá a osmdesátá, jedna skladba zastupuje devátou dekádu, ta nejaktuálnější je z roku 2000. Nahrávky pocházejí z různých dob a na několika můžeme slyšet soubor Musica viva Pragensis s dirigentem Zbyňkem Vostřákem. Toto těleso, které Kopelent a Vostřák společně vedli, představovalo v šedesátých letech důležitý ostrůvek odvážných hudebních průzkumů.

Kopelentova hudba vychází z technik Antona Weberna a jeho poválečných následovníků, zároveň je často velice jemná a lyrická. Často pracuje s téměř nehybnými plochami souzvuků a pomalu se prolínajících hlasů, ovšem jeho stylový rozsah je širší. Sonata (Veroničina rouška) z roku 1972 je snovým proplouváním mezi disonancí a konsonancí, ztišováním a nabíráním zvukového objemu. Několik minut s hobojistou z téhož roku je rtuťovitým koncertem, v němž sólistův part virtuózně pobíhá, rytmy se lámou a v jednom momentě do hudby s úšklebkem vtrhne parafráze alexandrovské Kalinky. Snehah (1967) pracuje s předtočeným jazzovým zpěvem v podání Vlasty Průchové kontrastujícím s klasickým sopránem a komorním orchestrem,v Nénii s flétnou za zemřelou Hanu Hlavsovou (196-1961) je ženský sbor využit jako nástroj bez textu.

Je to samozřejmě věc dosti subjektivní, ale zdá se mi, že Kopelentovy skladby instrumentální vyznívají na této nahrávce lépe než ty vokální. Jako by hlasy a texty zatěžkávaly jemné struktury hudby. Každopádně toto CD představuje důležité vyplnění mezery v tom, co si z té novější české hudby lze poslechnout.


Zkouška sirén: Caligula jako opera?

Nová podoba skandálního bijáku drží pohromadě hudbou. 

faust z Berlína

Bubeník Werner Zappi Diermaier dovedl novou sestavu krautrockových legend Faust k druhému albu. Přizval k tomu členy Einstürzende Neubauten i die ANGEL.

Udržitelnost, improvizace i umělá inteligence

Projekt Sustain v Hybernské pokračuje.

Třicet let v zajetí hluku

Radek Kopel o zvukovém proudu jednoho gruntu a řady jmen.

Hermovo ucho – S patosem v srdci

Brno Contemporary Orchestra zahájil novou sezónu koncertem na téma „Kardio“.

Hudební Grand Prix v Monte Carlu

Intonarumori ve městě posedlém automobily – premiéra Luciana Chessy.

Zkouška sirén: Rok české hudby jinak?

Smetana a Stockhausen se potkají na brněnské Expozici nové hudby

Extrémně raritní nástroj, na který si nestačí párkrát zahrát

S Miroslavem Beinhauerem o sólovém albu pro šestinotónové harmonium.

Helmholtz-Funk

Se skladatelem Wolfgangem von Schweinitzem o čistém ladění, hudebnosti hebrejštiny i prostorovosti sterea.

Hermovo ucho – Letiště (v plurálu)

Kdo by nechtěl využít specifický veřejný prostor jako realizační médium pro své nerealizovatelné vize?!