- Inzerce -

Marek Kopelent: Black and White Tears

Marek Kopelent: Black and White Tears

Radioservis (www.radioservis-as.cz)

 

V České republice se nikdo nevěnuje soustavnému vydávání soudobé vážné hudby, to je stav dosti stabilizovaný. Radioservis, tedy vydavatelství Českého rozhlasu, ho narušil dvojdiskovým profilem zásadního českého skladatele Marka Kopelenta, vydaným ovšem v poměrně důkladném utajení. Kopelent na konci padesátých let začal objevovat západoevropskou avantgardu, čímž si spolehlivě zadělal na problémy s domácími místy dohlížejícími na kulturu. Kompilace, rozdělená na disk vokální a disk instrumentální, je zaměřená především na léta šedesátá, sedmdesátá a osmdesátá, jedna skladba zastupuje devátou dekádu, ta nejaktuálnější je z roku 2000. Nahrávky pocházejí z různých dob a na několika můžeme slyšet soubor Musica viva Pragensis s dirigentem Zbyňkem Vostřákem. Toto těleso, které Kopelent a Vostřák společně vedli, představovalo v šedesátých letech důležitý ostrůvek odvážných hudebních průzkumů.

Kopelentova hudba vychází z technik Antona Weberna a jeho poválečných následovníků, zároveň je často velice jemná a lyrická. Často pracuje s téměř nehybnými plochami souzvuků a pomalu se prolínajících hlasů, ovšem jeho stylový rozsah je širší. Sonata (Veroničina rouška) z roku 1972 je snovým proplouváním mezi disonancí a konsonancí, ztišováním a nabíráním zvukového objemu. Několik minut s hobojistou z téhož roku je rtuťovitým koncertem, v němž sólistův part virtuózně pobíhá, rytmy se lámou a v jednom momentě do hudby s úšklebkem vtrhne parafráze alexandrovské Kalinky. Snehah (1967) pracuje s předtočeným jazzovým zpěvem v podání Vlasty Průchové kontrastujícím s klasickým sopránem a komorním orchestrem,v Nénii s flétnou za zemřelou Hanu Hlavsovou (196-1961) je ženský sbor využit jako nástroj bez textu.

Je to samozřejmě věc dosti subjektivní, ale zdá se mi, že Kopelentovy skladby instrumentální vyznívají na této nahrávce lépe než ty vokální. Jako by hlasy a texty zatěžkávaly jemné struktury hudby. Každopádně toto CD představuje důležité vyplnění mezery v tom, co si z té novější české hudby lze poslechnout.


Zkouška sirén – experimenty na ajmarský způsob

Cergio Prudencio a jeho divoký postkolonialismus

laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.