Martin Archer, hudební skladatel, aranžér, klarinetista, elektronik atd., se v poslední době na svém Discu rozpíná ke stále neobvyklejším a smělejším projektům (viz Engine Room Favourites nebo Outward Sound Ensemble). Základní kádr muzikantů přitom zůstává téměř totožný, Archer je však pokaždé dokáže nasměrovat do jiných, zatím neprobádaných oblastí. Echoic Enchantment je toho jasným dokladem. Více než pětapadesátiminutová suita, realizovaná v postupné p(r)oskládanosti od léta 2013 do jara 2015 a poněkud nešťastně „strategicky“ rozdělená do deseti částí (s vteřinovými předěly, které nic podstatného nepředělují, zato zbytečně vyrušují), je založena na básnivých textech Bo Mesona, uváděných na klíčových místech skladby skupinou O. D. D. (tedy vedle Mesona ještě vokalisty Julií Archer, Liz Searle a Wolfgangem Seelem). Celek je složen ze separátně natočených improvizací perkusistů Petera Fairclougha, Steva Dinsdala, Johnnyho Huntera a Walta Shawa, tria Paul Schatzberger (housle), Aby Vulliamy (viola) a Angela Rosenfeld (cello) a ústřední a nepominutelné dvojice: Philip Thomas u preparovaného klavíru a Simon H. Fell s kontrabasem. Do sehraného celku, přesně a do detailů situovaného a precizně seskupeného, vše prokombinoval Archer (který se kromě zmíněných činností vehrává i s příměsky varhan a zvonkohry, která je v určitých momentech nezanedbatelná).
Celý opus hned zpočátku zabasovaně vyvěrá s prodíravostí jakoby z hlubin věků s povzdálenými výmyky prazvuků do momentů hlubinného napětí, tu stoupajícího, tu zase zadržovaného, s občasnými přípodotky humpoláčtění. Smyčce se proderou do změtivosti vlání s v souvpadu s perkusemi docilují obhloučněné rozhudebnostnění, vřavné změtení a žárovění s příměsemi zvukolamů. Na dráždivostní vokalizování zareagují perkusisti s úskočnou varovností, ale to už jsme v proudu celkové odhalivosti jednotlivých etap, a tím tudíž uprostřed probrouzdávaní, zahlíživě prokluzovaného postupně všemi nástroji v návalné záhalnosti, zatumlovávaného i odbíjivého. Ty nástroje se vyrojují porůznu, zaúčinkují, pozmizí, poligotávají, odvrčovaně se vzdýmají (basa), po proligotňující zámlčivosti dochází k dalšímu brumlavému řešetnění, vejravému mihotání, nástražnému verbířství, přičemž se do průzoru zanástrojnění prosoukají rojčivě třeskutné roje, výbojivé a s prolongacemi mezisouher.
Jde o neustálou oscilaci všech se všemi, hlasy dotvrzují základní znění skladby a její posuny, nediskutují, hovoří každý sám za sebe, takže dochází k těkavé a zpytavé „babylonizaci“, a k nim se právě hodí rubavé třeskutnění nástrojů, posunčinujících v přískocích. Hudebníci se neodříkají ani rozpojivostního zřicování, poděsnostního rojčení či zavídrholcovaného protažmování a celek doplyne i do elegizující chórnosti. Archer zcela samozřejmě vlíná do celku, kde každý z jeho kolegů přidá svůj zvukový trs, zaobaluje je, což mu klavír ochotně zakladívkovává; nic se tu neděje překotně, jde o přebíravé probírání, poněkud soumračně laděné, o zhybněné rumpálnění, propírané omotávání, propasírovávané nivočení a sesbírané skrumážnění, la(hod)nění i (dis)plastičtění. Řečeno jedním výrazem: nejde o znění, nýbrž o zaznívání, naplněné poodmlkováním i náhlostněním. Dovyprávění nakonec vplyne do důrazného zmatení s jakousi neprchlivostní pršlivostí. A tato charakteristika je pouze pokusem o vyslovení základních stavebních posunů skladby. Spojte si je v jeden celek a nechte se unášet všemi průpletovými průlety Echoic Enchantment. Martin Archer dnes skutečně náleží k nejneobvyklejším průzkumníkům hudby, které říkáme jiná. Jak by tedy nestál za pozornost?
Martin Archer & Bo Meson: Echoic Enchantment
Discus (www.discus-music.co.uk)