Setkání unikátní experimentující harfenistky Mary Lattimore se svým hudebním hrdinou, Neilem Halsteadem ze Slowdive, přineslo album Silver Ladders, na němž se rukopisy obou muzikantů pojí ve vzácné symbióze.
Jméno Mary Lattimore se na stránkách HIS Voice zatím jen mihlo, tak si jí nejprve krátce představme. Rodačka z americké Jižní Karolíny se narodila do rodiny, kde na harfu hrála její maminka. Její kariéra se na začátku podobala té matčině – studium nástroje a klasické hudby ve Philadelphii a hraní v orchestrech. Jenže zde se začínají společné osudy rozcházet. Zatímco maminka u tradičně pojaté klasiky zůstala, Mary se skrze kamarády dostala ke kytarové muzice, začala své hraní kombinovat s kytarovými efekty a od toho byl jen krok na alternativní scénu, která se mohutnému nástroji začala otevírat díky průkopnicím jako Alice Coltrane nebo Joanne Newsom. O hudbě Mary Lattimore se často říká, že začíná tam, kde Joanna se svými experimenty skončila. Natáčí sólově, se stálým spolupracovníkem Jeffem Zeiglerem, ale nárazově i s Kurtem Vilem, Julianou Barwick, Thurstonem Moorem ze Sonic Youth nebo Jónsim, zpěvákem Sigur Rós. Pro letošní desku Silver Ladders se spřáhla s jinou silnou osobností rockové scény, zpěvákem a hlavní postavou shoegazové legendy Slowdive. „Společný přítel nás seznámil na jednom letním festivalu, kde jsme oba hráli. Chvíli jsme si povídali a druhý den mně napadlo, že by to mohl být dobrý producent mé připravované desky. Brzy nato jsem už letěla malým letadlem do Newquay v Cornwallu, kde Neil žije se svou milou partnerkou Ingrid a jejich dítětem“, vzpomíná Mary.
Lattimore ráda svou hru smyčkuje, ohýbá a prohání řadou efektů, které klasickému zvuku harfy dodávají netradiční odstíny, dozvuky a další nezvyklé charakteristiky. Tam, kde je vše v rukou letos čtyřicetileté Američanky, se atmosférou i aranžérsky neodchylujeme od materiálu poslední „velké“ sólové desky Hundreds of Days, kdy harfové tóny padají posluchačům do sluchovodů jako kapky vody proudící v neustále se měnícím korytu (např. Pine Trees nebo Silver Ladders). Když se k Lattimore připojí Halstead, přizpůsobí se nálada i vitální přednes výrazně klidnějším kytarovým partům. Skladby tak dostanou podobný ráz, jaký má poslední deska Slowdive před rozpadem kapely, nazvaná Pygmalion. To znamená, výrazně minimalistický, kdy základní riff v klidu s postupným zahušťováním aranží utáhne s přehledem i desetiminutovou stopáž (viz skladba Til A Mermaid Drags You Under). Výjimkou je na analogové elektronice postavená Chop on the Climbout, díky distorzím získává výrazně industriální odstín. Produktivní harfenistka během své kariéry spolupracovala už s řadou kytaristů. Většinou se musela výrazným způsobem přizpůsobovat rockovému vidění světa, v osobě Neila Halstead získala ale partnera, který dokáže ctít její ambientní vize, ba co víc, posunout je pozitivním způsobem do nových teritorií.
Mary Lattimore: Silver Ladders
Ghostly International (https://ghostly.com)
