Poslední číslo HIS Voice se věnuje hudbě, která léčí. Průkopník elektronické hudby Raymond Scott má na svědomí trojalbum, které s tímto tématem lehce souvisí. Soothing Sounds For Baby je album, které se snaží vychovávat.
Raymond Scott je dnešnímu posluchači známý především jako tvůrce hudby z kreslených seriálů. Paradoxně je to jedno z mála hudebních polí, kterému se nikdy nevěnoval. Pod taktovkou úryvků a předělávek jeho skladeb však po obrazovkách pobíhají kreslené postavičky už od roku 1943 kdy odprodal významnou část svého repertoáru společnosti Warner Bros. Jeho svébytná mutace swingu, které tímto vtrhla do světa animované grotesky, byla původně stvořena pro účely kapely Raymond Scott Quintette. Tento kupodivu šestičlenný celek (Scott se chtěl vyvarovat označení sextet protože by podle něj mohlo odvádět pozornost od hudby) chrlil ze svých trubek hektický swing, který sám Raymond Scott označoval slovy “deskriptivní jazz”. Jedním z hlavních důvodů k tomuto vymezení byl fakt, že Scott jakožto kapelník zakazoval svým spoluhráčům během vystoupení improvizovat. Tento zdánlivý akademismus byl spíš projevem jeho touhy po absolutní kontrole nad zvukem, který představuje světu.
Blíže k tomuto ideálu se rozhodl vykročit v roce 1946, kdy založil zvukovou laboratoř Manhattan Research Incorporated. Začal experimentovat s elektronickými nástroji a se zvukovou syntézou s primárním cílem vytvářet nové hudební nástroje a zvukové efekty. Tyto pak sám využíval k tvorbě televizních a rozhlasových znělek, reklam či dokonce celých filmových soundtracků. Během 50. let bylo jeho studio jedním z hlavních soukromých center utvářející nový zvuk světa zmítaného touhou po vesmírných cestách, takzvané space age. V této době také začal sporadicky spolupracovat mimo jiné s vynálezcem legendárních syntezátorů Robertem Moogem či elektronickým pionýrem Jean-Jacquesem Perreym. Výběr ze Scottovy hudby vzniklé pod hlavičkou Manhattan Research Inc. vyšel na skvělém dvojalbu (Raymond Scott – Manhattan Research Inc., Basta Music, 2000), které na sobě staví vedle sebe záznamy zvukových experimentů se Scottovou komerční tvorbou. Reklamy a znělky, které jsou tímto vydáním vrženy do jiného tisíciletí, však dnešnímu posluchači budou připomínat hlavně současné experimenty na poli hudební hauntologie a hypnagogického popu.
Jedinou elektronickou nahrávkou, kterou jako soběstačnou hudební produkci vydal za svého života sám Raymond Scott, zůstává Soothing Sounds For Baby z roku 1964. Na tomto trojalbu spolupracoval s doktory z Gesell Institute of Human Development, ústavem zabývajícím se problematikou lidského dospívání. Nahrávka je totiž koncipována jako výchovný zvukový doprovod pro dospívání nemluvňat. Je rozdělena do třech částí, které jsou určené pro jiné věkové spektrum (první část je pro děti ve věku 0-6 měsíců, druhá pro věk 6-12, třetí pro věk 12-18). Na první desce se objevují jemné repetitivní syntezátorové melodie připomínající jakési minimalistické ukolébavky. Druhá deska se oproti tomu soustřeďuje více na rytmický aspekt hudby, je o poznání divočejší a zazní tu i jiné zvuky než syntezované – poslední skladba je údajně nahraná takřka výhradně za použití zvuků dětského psacího stroje. Poslední deska pak spojuje směry načrtnuté na prvních dvou deskách do propracovaných kompozicí. Od prvních skladeb složených z několika pípajících zvuků se tak dostáváme k daleko komplexnějším celkům. Raymond Scott chtěl přirozeně vést dítě poslouchající Soothing Sounds For Baby k tomu aby se rychleji učilo chápat zvukové souvislosti. Krom naděje na vytříbení abstraktního myšlení nemluvňat tím, že jim poskytne zvuky, které ve světě běžně neobjevují, je patrný i záměr batolata uklidnit a odradit je od pláče.
Když bylo album Soothing Sounds For Baby znovu vydáno v roce 2004 (opět holandským vydavatelstvím Basta Music) dostalo se mu ještě nového významu, se kterým nemohl původně Raymond Scott počítat. Dnešní posluchač se tak dostal k nahrávce značně abstraktní elektroniky, která ještě není ovlivněna léty zkušeností s tím, jak z elektronickými zvuky nakládat. Ve své podstatě je vztah současného posluchače k této desce zrcadlově obrácený než jak je tomu v případě u výběru Manhattan Research Inc. Zatímco při poslechu dobových reklam bude posluchači velká část kontextu chybět, u Soothing Sounds For Baby naopak bude překážet znalost zavedených postupů používaných při práci s elektronickými zvuky. Ačkoliv je to paradoxní vzhledem k původnímu zámeru této desky, může člověka při pozorném poslechu zbavit tohoto kulturního nánosu a poskytnout zkušenost z elektronického zvuku v jeho původní abstraktní podobě.
