- Inzerce -

Maya Beiser zítra ve Studiu Hrdinů

Zítra (9.10.) vystoupí v rámci festivalu Struny podzimu violoncellistka Maya Beiser. Ve Studiu Hrdinů ve Veletržním paláci zazní skladby Stevea Reicha, Davida Langa nebo Michaela Harrisona. V čísle, které se právě chystá na svět, najdete její profil, zde nabízíme ochutnávku z rozhovoru.

Jaké bylo dětství v tak specifické komunitě, jako byl kibuc?

Byla to fascinující komunita. Oba moji rodiče jsou Židé, otec z Argentiny, matka z Francie a oba přišli do Izraele s idealistickým přesvědčením, že mohou změnit svět, vybudovat lepší společnost. Je smutné, že mnohé z tohoto izraelského snu je již pryč, ale v době, kdy jsem byla malá, jsme měli skvělé vztahy s našimi arabskými sousedy. Nedaleko nás sídlil jeden beduínský kmen, dále Drúzové a další národy. Narodila jsem se do společnosti s vysokou úrovní vzdělání, do společnosti, která svou kulturou fakticky patřila k Západu. Hudba byla při vzdělání stejně důležitá jako matematika a literatura.

Podle čeho jste vybírala písně k přepracování na vaše aktuální album Uncovered?

Ke každé skladbě na Uncovered mám silný osobní vztah. U Janis Joplin asi i proto, že to byla žena, která se dokázala prosadit v rocku. Dalším je Jimi Hendrix, který zcela zásadně změnil styl hry na elektrickou kytaru, jako by ji znovu vynalezl. Skladba Little Wing se mi zdála jako ta pravá pro violoncello. Hendrix ji nahrál hned několikrát a já se pokusila přiblížit se s violoncellem jeho zvuku. Lidé se mě ptají: Kolik elektrických kytar je v té nahrávce? Není tam ani jedna, je to všechno nahrané na mé cello, akusticky, jen s přidaným kytarovým efektem fuzz.

Na koncertech často využíváte různé vizuální prvky, projekce, zvláštní způsob osvětlení. K čemu to podle vás pomáhá?

Nahrávání desky je jako malování nebo psaní knihy. Máte čas na opravy a hledání toho pravého tvaru. Výsledek pak může posluchač opakovaně poslouchat a hledat v něm. Živé představení je pak něco jako rituál. Událost. A taková událost by měla na publikum nějak zapůsobit. Může to klidně být právě tím, že namísto vizuálních doprovodů se bude odehrávat v naprosté tmě. Nemusí to tedy být nutně film nebo jiné vizuální prvky, ale mělo by jít o událost. A světlo zásadním způsobem přispívá k vytvoření atmosféry.


Dlouhé stíny, odcházející světlo a skicář nočních můr Davida Tibeta

Do Prahy se v listopadu vracejí Current 93. Po osmnácti letech vystoupí v kostele sv. Šimona a Judy.

Kytara řítící se z kopce

Marc Ribot hvězdou třídenního festivalu v Labské filharmonii.

Zkouška sirén: Caligula jako opera?

Nová podoba skandálního bijáku drží pohromadě hudbou. 

faust z Berlína

Bubeník Werner Zappi Diermaier dovedl novou sestavu krautrockových legend Faust k druhému albu. Přizval k tomu členy Einstürzende Neubauten i die ANGEL.

Udržitelnost, improvizace i umělá inteligence

Projekt Sustain v Hybernské pokračuje.

Třicet let v zajetí hluku

Radek Kopel o zvukovém proudu jednoho gruntu a řady jmen.

Hermovo ucho – S patosem v srdci

Brno Contemporary Orchestra zahájil novou sezónu koncertem na téma „Kardio“.

Hudební Grand Prix v Monte Carlu

Intonarumori ve městě posedlém automobily – premiéra Luciana Chessy.

Zkouška sirén: Rok české hudby jinak?

Smetana a Stockhausen se potkají na brněnské Expozici nové hudby

Extrémně raritní nástroj, na který si nestačí párkrát zahrát

S Miroslavem Beinhauerem o sólovém albu pro šestinotónové harmonium.