Melvins vzdávají novým albem poctu Throbbing Gristle. S jejich skladbami ovšem naložili poněkud nečekaně.
Existuje několik jmen, rozuměj hudebních uskupení, které si vysloužily ostruhy býti stylotvornými nikoliv v jednom, ale hned v několika žánrech najednou, což člověk vždy pozná zejména ze dvou faktorů – jedním z nich je roztodivnost a neuchopitelnost jejich návštěvníků na koncertech, kdy vedle sebe často postávají naprosto běžně vypadající kolemjdoucí i stylingem vylepšení zástupci subkultur, druhým pak množství stylově ne úplně blízkých hudebních těles, které se k dané kapele hlásí jako ke své více či méně zásadní inspiraci.
Do kategorie mnohostranných žánrotvůrců tak v maintreamovějším hudebním experimentu běžně řadíme pojmy jako Swans, Einstürzende Neubaten, Laibach a v nadpisu zmíněné Throbbing Gristle. Na pólu kytarové hudby 80. let jsou jimi beze sporu Sonic Youth, Pixies, Crass, The Jesus and Mary Chain či titulek taktéž okupující Melvins. Jednou za čas se ovšem stane, že se dvě hudební supernovy protnou, přičemž taková kreativní srážka má často potenciál značné hudební exploze. Není proto divu, že když se člověku dostanou pod ruce Melvins skládající hold industriálnímu božstvu Throbbing Gristle, je laťka v mysli posluchačově nasazena už předem velmi vysoko. Otázkou samozřejmě zůstává, zdali vysoká očekávání vždy odpovídají obsahu, a tentokrát trochu proti svému zvyku rovnou prozradím, že v případě Throbbing Jazz Gristle Funk Hits tomu tak bohužel úplně není.
Co si budeme povídat, na Melvins, stejně jako na Throbbing Gristle, přísahá dnes už několikátá generace umělců z elektronického i z kytarovějšího spektra. Spousta jmen dokonce přímo souvisí s pojmy, které tito hudební titáni dali světu, namátkou samotný pojem „industriální hudba“ či třeba název japonských Boris, přímo odkazující ke skladbě Melvins z kultovního alba Bullhead, které stálo u zrodu žánru drone/doom. Ač sám sebe za znalce tvorby Melvins určitě nepovažuji, nemohla mi jako zastánci temnější elektroniky uniknout jejich spolupráce s Lustmordem na albu Pigs of the Roman Empire, stejně jako množství remixů jejich skladeb, kterými jim vysekly poklonu známá jména více i méně komerční branže. Není proto asi nic zvláštního, že Melvins označují za jeden z hlavních vlivových pilířů jen o hudební generaci starší Throbbing Gristle.
Jak by název a náplň alba mohla napovídat, očekával by posluchač pravděpodobně více rock/sludge předělávky Throbbing s dominující basou Buzze Osborna možná tu a tam s nějakým syntezátorem navíc, jak tomu bylo u asi sedm let starého EP Melvins A Tribute to Throbbing Gristle. Jaké je ovšem překvapení, když člověk zjistí, že se jedná o první čistě elektronické album Melvins, ke kterému si hlavní principál Osborne přizval amerického elektronického experimentátora Voida Manese, který dle internetových zdrojů (neb mi jeho jméno nic neříká, přiznám se) již s Melvins spolupracuje delší dobu, právě na okořenění sludgeových pochodů špetkou experimentální elektroniky. Je tedy pravděpodobné, že jeho vliv byl u této desky stěžejní, zejména vzhledem k použitému nástrojovému repertoáru.
Ač je první dojem z nahrávky velmi dobrý, zejména po produkční a zvukové stránce se jedná o hlasitý a do čista vybroušený diamant ostré hlukové, industriální a experimentální průzračnosti, člověk by se zdráhal nazvat toto album tributem či poklonou. Deska Throbbing Jazz Gristle Funk Hits je spíše rekonstrukcí či reinterpretací hudby britských velikánů, takovým volným rozpracováním ducha vybraných skladeb, než snahou o přímou nápodobu. Původní skladby totiž slouží jako základní vodítka či situace, sem tam dodají základní linku, melodii a atmosféru. Následně je ovšem zbytek struktury daných kompozic rozhýbán a přetvořen ať už samplingem původních zdrojů, použitím podobných ovšem nikoliv identických zvukových ploch, či úplně nahrazen novým přístupem a zpracováním. Nově přidané struktury ovšem oscilují mezi melodickým použitím syntezátorů na jedné straně a čistým hlukem na straně druhé, což nelze hodnotit jinak než pozitivně. Dochází tak ovšem ke značné přeměně původního materiálu, která sice není primárně na škodu, avšak trochu se v ní ztrácejí tváře jak Throbbing tak vlastně i samotných Melvins.
Rozhodně se ovšem o desce nedá říci, že by nebyla jakkoliv kvalitní nebo nápaditá, už jenom za zvukové zpracování si zaslouží palce nahoru. Přesto se mi po celou dobu poslechu vrací otázka, zdali je vlastně nutné, aby se deska odkazovala přímo na Throbbing, jelikož se jedná spíše o poklonu obecnému stylu industriální hudby první generace, jejímiž heroldy jsou nepochybně oni nechvalní „Wreckes“, nicméně jejich konkrétní identita není z nahrávky až tak patrná. Vše píská, skučí, pípá a drnčí přesně jako v dobách divokých experimentů Throbbing, samozřejmě s výrazně lepším zvukem a mixem, jinou, přímější podobnost bychom na desce hledali jen obtížně.
Mezi velmi pozitivní momenty alba bych zařadil povedenou reinterpretaci Zyklon B Zombie, které se sice svému obrazu příliš nepodobá, ale nově vzniklá skladba obsahuje velmi zvláštní melancholii a náladu, která by se z fleku dala použít do nějaké alternativní lychovské road movie či surově kovovou Hamburger Lady, opět viděnou nikoliv atmosférickým plížením a Genovou deklamací, ale syrovým mechanicky syntezátorovým lomozením na ploše asi minuty a půl, stejně jako původně hravou sekvencerovou odrhovačku AB/7A přejmenovanou na A88A, která v podání Melvins vygraduje do destrukčního synth pekla, při němž mají tendenci vám z obýváku odkráčet reproduktory do věčných lovišť.
Samostatnou kapitolou by pak byl internetový „singl“ Discipline 23, který zní jako jediný přesně tak, jak bych si srážku Melvins a Throbbing asi představoval. Melvins se posouvají do čistě elektronické polohy a Throbbing zase dostávají rockovou přísnost přičemž jsou obě tváře perfektně čitelné. Zbytek desky jsou sice nepochybně zajímavé a dobře provedené experimentální variace na dané téma, nicméně nejsou natolik přínosné, aby se staly pravidelnými elementy poslechových seancí. Jako občasné okořenění a kuriozita – příspěvek k tvorbě obou velikánů budou fungovat určitě velmi dobře, zásadním milníkem se ovšem asi žel nestanou.
Jelikož je recenze vytvořena na základě elektronické verze alba, neměl jsem bohužel možnost vyzkoušet vydavatelem slibované nekonečné smyčky na vinylové verzi či bonusový 7“ s otvory vyvrtanými mimo osu gramofonového nosiče. To by samo o sobě mohlo přidat ke krátkým experimentálním črtám jistou kuriózní hodnotu a desce na technické zajímavosti, ani tak si ovšem nemyslím, že by bylo tímto možné dát hudebnímu obsahu alba nějaký výraznější nový rozměr. Neberme to ovšem jako něco zásadně negativního, neb album je bezesporu kvalitní. Jenom si říkám, co nového posluchačům obou velkých jmen vlastně přinese.
Melvins: Throbbing Jazz Gristle Funk Hits
Amphetamine Reptile Records (https://bandcamp.com/tag/amphetamine-reptile)