- Inzerce -

Mexická zastávka Haralda Grosskopfa

Krautrockový veterán, mexický producent… Quetzalkrautl.

Harald Grosskopf (narozen 1949) patří mezi důležité účastníky německé krautrockové éry sedmdesátých let. Hrál na bicí například s Ash Ra Tempel (potažmo s Ashra) či v raných projektech Klause Schulzeho, přesunul se ale též k syntezátorům, sólově debutoval průkopnickým albem Synthesist (1980) a elektronice se aktivně věnuje dodnes. Letos vydal společnou nahrávku s významným mexickým producentem Ramónem Amezcuou vystupujícím též pod jménem Bostich.

Myšlenka na společnou desku jim vyplynula z diskuzí o odlišném charakteru i vývoji německé a mexické národní kultury. Ve své společné tvorbě se tak pokusili své odlišné kulturní zkušenosti spojit v jeden hudební výraz, jak již ostatně tušíme dle názvu spojujícím německý psychedelický rock se jménem jednoho z bohů původních středoamerických obyvatel, Quetzalcoatla, zobrazovaného nejčastěji v podobě opeřeného vousatého hada. Dlužno podotknout že Grosskopf sám se k němu odkázal také už skoro před dvěma dekádami tématem svého alba World of Quetzal.

I když autoři na spojení odkazů národních kultur i při čistě elektronické tvorbě programově podle průvodních textů trvají, domnívám se, že rozpitvávat Quetzalkrautla na mexické a německé složky je marné, nějaké povrchní zvukové či motivické odkazy tu nejsou už vůbec, leda jen na obalu si můžeme vychutnat pohled na německou orlici v tradičním mexickém vymalování. Nejdůležitější ale je, že si tu sami hudebníci zkrátka našli osobitý společný jazyk ve svém specifickém pojetí psychedelické elektroniky. Připravme se tedy na abstraktní syntezátorovou jízdu po bohatě proaranžovaných a svérázně stavěných formách i rytmech, většinu skladeb doprovází též abstraktní videoklipy postavené na digitální grafice.

Nahrávka má velice příjemný zvuk kombinující staré zvukové ingredience s novými, vychutnat si lze mnoho šťavnatých syntezátorových barev analogového charakteru a pestrou práci s echy a prostory, precizní harmonie se tu setkávají i s náhodně generovanými tóny a průběhy. Ve třetí kompozici Cactomuzik se připojí poprvé také výrazný beat, i přes svou zpřelámanost a nečekaná škobrtání by si však měl dříve či později posluchače získat. Strohé rovné krautrockové rytmy typu motorik tu skoro nikde nenajdeme v bicích, nejblíže takové estetice mají spíš zvukově velice pěkné basové linky či harmonické pulzace. Celková rytmika tak na tomto albu občas nabývá až jakéhosi lunatického charakteru, opojného a zneklidňujícího zároveň. Grosskopfovy netradiční přístupy k bicím a rytmům lze ostatně sledovat ve velké části jeho diskografie.

Každá ze šesti skladeb přináší odlišné nápady a přístupy, deska překvapuje a těší od počátku až po závěrečný bravurně gradující desetiminutový monolit nazvaný Sequenza. Navíc je tu toho stále dost ke sledování i při opakovaných posleších. I ty vřele doporučuji.

Harald Grosskopf & Ramón Amezcua: Quetzalkrautl
Milovat (https://milovat.org)


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.