Přední osobnost české elektroakustické hudby na novém albu Věta bez věty (či anglicky Sentenceless Sentence) shrnuje poslední čtyři roky své osobité tvorby čistě elektronické i ve spojení s vybranými hudebníky a performery. Bleděmodrý přebal s rozmazanou fotografií zamlžené krajiny dobře ilustruje obsah a nenásilnou náladu převážně instrumentálního alba, jehož hudba plyne přirozeně a beze spěchu.
Album nazvané oxymóronem o to paradoxněji otevírá skladba Souvětí II pro dvoje housle a elektroniku. Ratajova živá elektronika zde obohacuje, rozšiřuje, odráží a zároveň sceluje a vyrovnává kontext virtuózní hry dua String Noise – a to zejména v případě živého provedení, kde je signál z houslí rozprostřen vícekanálovým systémem do prostoru. Skladba inspirovaná deníkovými zápisky jednoho roku skladatelova života během svých dvanácti částí znázorňujících dvanáct měsíců osciluje mezi klasičtější pozicí soudobé instrumentální skladby a elektronickým ambientem. Obě strany neustálého dialogu jsou pak spojeny v exaltované pasáži kolem třinácté minuty. Během více než čtvrt hodiny jsou v Souvětí II nabídnuty široké výrazové možnosti špičkové moderní houslové hry manželů Harrisových a neméně rozsáhlá paleta elektronických efektů a zvuků odvozených z jejich instrumentálních výkonů.
Elektronicky vytvářené zvuky nejen v úvodní skladbě evokují různé nálady, situace, podnebné podmínky, ale dokonce i konkrétní materiály. Třeba takové sklo. Právě tomu (a výročí Sametové revoluce) je věnována křehká minikompozice Glassy Fragile. V ní je na ploše symbolických 89 sekund prozkoumán sonický charakter zmíněného materiálu.
Winter Shadowy zase popisuje zdánlivě nehybné zimní bezčasí se vším, co k němu patří – praskání sněhu pod nohama, krystalické odlesky rampouchů, viditelný (a slyšitelný) dech. Rataj se však neuchyluje k mdlé popisnosti. Místo toho vykresluje vpravdě dynamickou scénu, v níž nepolevuje napětí.
Ovšem dvacetiminutová titulní skladba je teprve akusmatickou kompozicí par excellence. Jedná se o široký, proměnlivý a především aktivní ambient či umělecký soundscape. Michal Rataj i zde potvrzuje vysokou úroveň svého nezaměnitelného hudebního (či spíše akustického) jazyka, ve kterém zvuky, ruchy a tóny různého původu umně míchá do vysoce soudržné formy. Vybírá a zpracovává je vždy pečlivě, na míru každé jednotlivé skladbě.
A nejedná pouze o čistě akusmatickou hudbu. Ve skladbě Small Imprints hraje elektronika zprvu vedlejší roli, zpovzdálí podporujíc celkovou atmosféru a klarinet vynikajícího Jindřicha Pavliše. Interakce se v průběhu skladby samozřejmě stává kompletní – melodické linie tradičního dechového nástroje se fragmentarizují a jsou elektronikou čím dál více zpracovávány.
Nejinak tomu je v případě Basso Spatio, kterou řídí místy až jazzový kontrabas Tomáše Lišky se silným pizzicatem. Elektronika pak obohacuje zvukový charakter nahrávky způsobem, jehož žádný jiný tradiční nástroj není schopen.
Závěrečnou zkoušku v tomto ohledu skládá Rataj společně s básníkem Jaromírem Typltem, s nímž vytvořil mj. album Škrábanice (2014). Ve skladbě O to dřív pracuje s tím, co bychom mohli označit za původní a zároveň nejvšestrannější hudební nástroj vůbec – lidský hlas. Typltův příjemný, velmi různorodý, ale stále uvěřitelný přednes je vrstven přes sebe, pouštěn pozpátku a natahován až za míru srozumitelnosti.
Michal Rataj často a rád pracuje s prostorovým zvukem, site-specific performancemi a živou interakcí mezi hudebníky a elektronikou. Pouhá zvuková nahrávka tedy přirozeně neposkytne stejný scénický prožitek jako při živé produkci. Stále však platí (jak je tomu u Rataje též obvyklé), že je nahrávka zvukově pečlivě vyladěna a při použití kvalitní techniky umožňuje špičkový sonický zážitek. Snad někdy v budoucnu dojde i na skutečně prostorový mix.
Digitální album vyšlo 26. 1. 2018 v distribucích Supraphon, iTunes, Spotify a Bandcamp.
Michal Rataj: Sentenceless Sentence