- Inzerce -

Mikołaj Trzaska: Dark House

Kilogram Records (www.kilogram.pl)

Na stránkách časopisu HIS Voice již mnohokrát opěvovaný polský saxofonista vytvořil vloni další nesmazatelný zářez do hudební, nebo chcete-li filmově-hudební historie. Vytvořil totiž hudbu k filmu Zły dom (na Febiofestu uváděném jako Temný dům) Wojciecha Smarzowského. Film, jehož děj je zasazen do časů ne zas až tak dávných, tedy reálného socialismu 80. let minulého století, naprosto syrově zobrazuje převládající beznaděj, pokrytectví, zvrácenost, podlost a jednu z mála cest, jak z toho ven: chlast. Litry, vlastně kilogramy vodky! Velmi silný snímek, jehož scénář prý vznikal dvanáct let a v Polsku bývá přirovnáván k tvorbě bratří Coenů a jejich Fargu. Už když jsem viděl film poprvé, několikrát mě zarazila skvělá hudba (to jsem ještě nevěděl, kdo je autorem), a při závěrečných titulkách mi to okamžitě došlo. Samozřejmě, Mikołaj Trzaska! Režisér si ho vybral k  vytvoření hudby na základě dřívější spolupráce, kdy Trzaska tvořil hudbu pro jeho divadelní inscenace pro televizi. Autor hudby si k provedení přizval několik ze svých aktuálních spoluhráčů: violoncellistku Clementinu Gasser, o které říká, že je to Brötzmann v sukních, bubeníka a  perkusionistu Michaela Zeranga (v tomto triu vydali vloni taktéž skvělé album Nadir & Mahora), kontrabasistu Claytona Thomase a pianistu Tomasze Szwelnika. Sám k metodě říká: „Připravil jsem pro hráče své skladby, které jsem nahrál za použití starých italských kláves značky Farfisa a určil jsem jim místa a témata k  improvizaci. Nahráli jsme zhruba pět hodin materiálu v gdaňském studiu a  ta nejtěžší práce přišla potom. Ze záznamu jsem nejzajímavější části rozstříhal na mnoho smyček či harmonických linek a ty pak různě navrstvil okolo hlavních témat.“ A výsledek? Nevím, přijde mi to k  neuvěření, že jen kousek za hranicemi naší země je něco takového možné. Dlouho jsem neslyšel takhle skvělou filmovou hudbu, která navíc naprosto bez jakýchkoli pochybností obstojí i sama o sobě. V první půli filmu vlastně hudba zní jen minimálně, spíš jen náznakově. Zahušťuje atmosféru thrilleru buď tím, že asynchronně napovídá ve zdánlivě bezvýznamných momentech, nebo naopak paralelně s vypravěčskou linkou ještě víc promasírovává už tak dost napnuté emoce. Na internetu jsem našel jen jednu recenzi na CD, a ta říká o možnosti tohoto soundtracku obstát bez filmu přesný opak, tudíž mé adorace berte s rezervou. Je možné, že poslechne-li si člověk album víc než dvacetkrát, je už tak nějak polapen, nicméně jsem skálopevně přesvědčen, že i kdybych neviděl nejdříve film, považoval bych toto album za jedno z nejzajímavějších, které jsem letos slyšel na poli hudby zhruba označitelné jako free jazz, nicméně tuto škatulku s nadhledem překračující. Hned úvodní skladba je plná jak jemných melodických linek, tak i skvěle snoubených „nárazových“ zvuků (vystřelení či profouknutí saxofonu, různá vrzání apod.), které vplynou do druhé části této skladby, jež s trochou nadsázky evokuje atmosféru některých dílů Majora Zemana. A to hlavně díky dunivě posazené base doprovázené kopákem, proti kterým se staví (nervy lehce) tahající smyčec violoncella. No a když se později přidá až nečekaně tklivý saxofon Mikołaje Trzasky, je snadné se pohybovat časem zpět do bezútěšného světa fízláckého socialismu. Postupy běžné pro improvizátory, tím myslím různé škrábání (ať už na cello nebo při  Zerangově ovládání perkusí), profukování saxofonu, preparovaný klavír atd. činí z tohoto soundtracku nepřeslechnutelné dílo.


Marian Palla: Na hudbě není důležité, co zazní a jestli vůbec

Když jsem se měl učit, tak jsem hrál, a když jsem se dostal na konzervatoř, tak jsem zase maloval. Teď mě napadá, co budu dělat, až tu nebudu, uvažuje moravský umělec.

Může být krize krásná?

V Kampusu Hybernská bude ve středu a čtvrtek prostor pro hudbu, zvuk a udržitelnost.

Dlouhé stíny, odcházející světlo a skicář nočních můr Davida Tibeta

Do Prahy se v listopadu vracejí Current 93. Po osmnácti letech vystoupí v kostele sv. Šimona a Judy.

Kytara řítící se z kopce

Marc Ribot hvězdou třídenního festivalu v Labské filharmonii.

Zkouška sirén: Caligula jako opera?

Nová podoba skandálního bijáku drží pohromadě hudbou. 

faust z Berlína

Bubeník Werner Zappi Diermaier dovedl novou sestavu krautrockových legend Faust k druhému albu. Přizval k tomu členy Einstürzende Neubauten i die ANGEL.

Udržitelnost, improvizace i umělá inteligence

Projekt Sustain v Hybernské pokračuje.

Třicet let v zajetí hluku

Radek Kopel o zvukovém proudu jednoho gruntu a řady jmen.

Hermovo ucho – S patosem v srdci

Brno Contemporary Orchestra zahájil novou sezónu koncertem na téma „Kardio“.

Hudební Grand Prix v Monte Carlu

Intonarumori ve městě posedlém automobily – premiéra Luciana Chessy.