Devadesátiny výtvarníka Milana Grygara se slavily mimo jiné velkou výstavou v brněnské Fait Gallery, která stojí i za vydáním přítomné dvojice vinylových desek. První z nich obsahuje Grygarovy záznamy akustických kreseb, druhá realizace jeho grafických partitur souborem MoEns.
Grygar svůj jedinečný styl našel v průsečíku zvuku a vizuálna. Zjednodušeně řečeno při kreslení seznal, že zvuk tužky na papíře je něčím, co není bez zajímavosti a s čím se dá dále pracovat. Pustil se tedy do realizace výtvarných děl, která byla vizuálním záznamem zvukových akcí, při nichž vedle divokých tahů tužkou po papíru běhaly mechanické hračky namočené v tuši a o táhlé tóny se staraly plechové káči. Magnetofonové záznamy těchto akcí byly zpětnou dokumentací spontánní akce i zdrojem další, třeba střihové manipulace.
Takto Grygara představuje první z dvojice vydaných titulů, dvanáctipalec Akustické kresby hrající na 45 otáček za minutu. Najdeme na něm desítku položek, převážně záznamů akustického kreslení, o celkové stopáži necelých dvaadvaceti minut.
Hudební potenciál Milan Grygar vycítil i ve výtvarných dílech zasvěcených zkoumání geometrických vztahů základních, často velice jednoduchých elementů. Pojmenovává-li například své obrazy dvou sousedících kruhů Antifona, je prolínání výtvarného a hudebního myšlení zcela zřejmá. Je samozřejmé, že se ve své tvorbě nemohl vyhnout ani grafickýcm partiturám, tedy výtvarným dílům, do nichž jsou nejrůznějším způsobem vkládány instrukce k možné hudební realizaci.
Jak taková realizace může vypadat, předvádí v pěti skladbách druhý, tentokrát více než půlhodinový vinyl Vizuální partitury. Interpretem je soubor MoEns, autorem realizací, tedy tím, kdo „v obrazech našel klíč a převedl je do not“, klarinetista Kamil Doležal. Pracuje s výtvarnými interpretacemi krajiny, půdorysu a kroků prostorem, dojde ale i na hustě orazítkovaný notový papír a jednu z Antifon. Zatímco na Akustických kresbách je Grygar coby původce myšlenky i realizátor hudebně zcela jedinečný a svůj, Vizuální partitury jsou autorským partnerstvím – takto je vidí hudebník Doležal, takto je překládá do jazyka současné vážné hudby a umisťuje do hustě obydleného světa.
Jsem v popisu obou titulů snad až příliš stručný, těžiště této recenze bohužel musí spočívat v jiném sdělení. Oba vinyly, o kterých zde píši, totiž trpí tak zoufalou zvukovou kvalitou (občasná neslyšnost, která opravdu není záměrem, praskání a další povrchový hluk, celková „zamlženost“), že je vašim uším ani peněženkám při nejlepší vůli nemohu doporučit. Sám jsem si je jaksi poslechl až poté, co jsem si je nahrál do počítače, výrazně zesílil v DAW, eliminoval alespoň ty nejhlasitější ruchy a na průběh skladeb se díval na monitoru.
Při pokusech jednoduše zesílit hrající desku jsem totiž už narážel na limity svého zesilovače a reproduktorů. Ty mají sice do high-endu daleko, prosté srovnání s jinými deskami mé sbírky ale ukazuje, že „tady něco opravdu nehraje.“ Je to obrovská škoda, v jejímž stínu už zanikne například odbytá práce při jazykové redakci doprovodných tiskovin. Ani po opakovaných posleších totiž díky kvalitě zvuku vlastně nejsem schopen říct, jaké ty desky vlastně jsou.
Nevědět z osobní zkušenosti, že Milan Grygar nechová důvěru k digitálním formátům, označil bych oba nosiče za další zbytečnou oběť na vinylový oltář. Takto mi nezbývá než konstatovat, že nejlepší kompilací Grygarových akustických kreseb nadále zůstává CD Akustické kresby, které vyšlo v roce 2009 coby příloha největší grygarovské monografie péčí značky Gema Art, připravil je Petr Bakla a s výše zmíněným vinylem má společný jen název. Srovnání jeho zvuku s tím, co nám nabízí Fait Gallery, lze nejpatřičněji příměrem o nebi a dudách, o čemž se lze na vlastní uši přesvědčit i v jednom z vydání našeho Kardiostimulátoru (odkaz zde), kde pouštíme všechny tři zde zmíněné nosiče.
Milan Grygar: Akustické kresby
Milan Grygar: Vizuální partitury
Fait Gallery (https://www.faitgallery.com)