- Inzerce -

Milan Guštar: Daxophone

Jistě jste to někdy zkoušeli: plastové pravítko se položí přes okraj stolu a prstem se drnkne o jeho volný konec… Německý improvizátor, kytarista a stavitel experimentálních hudebních nástrojů Hans Reichel to zkoušel také. A tak vznikl daxophone.

Zdrojem jeho zvuku je dřevěný jazýček upevněný v dřevěném bloku v němž jsou zabudované piezoelektrické snímače a výstupní konektor jack. Jazýček se rozeznívá smyčcem, ale lze na něj též drnkat či klepat. Výška a barva zvuku se ovládá přikládáním dřevěného špalíku z pražci, zvaného dax. Barva zvuku závisí též na pozici smyčce, druhu dřeva a tvaru kmitajícího jazýčku. Ten je u daxophonu výměnný, osvědčené tvary lze najít na webových stránkách Hanse Reichela www.daxo.de, kde je též ukrytý podrobný popis a návod na stavbu tohoto nástroje. A protože Reichel se zabývá též písmem, uložil tvary jazýčků ve formě fontu nazvaného Daxoph.

Daxophon patří do skupiny frikčních idiofonů, kam patří též skleněná harmonika, pila, hřebíkové housle a několik dalších nepříliš známých nástrojů. U idiofonů je zdrojem zvuku celé těleso nástroje nebo jeho podstatná část, která kmitá jako třírozměrné těleso. Tyto kmity jsou obvykle velice složité, zvukové spektrum idiofonů proto bývá bohaté a skládá se z mnoha neharmonických složek. Frikční nástroje jsou rozeznívány třením, nejčastěji pomocí smyčce, který předává nástroji energii potřebnou ke vzniku zvukových kmitů. Interakcí mezi smyčcem a kmitající částí nástroje vzniká mechanická zpětná vazba, v jejímž důsledku dochází k synchronizaci jednotlivých harmonických složek a tím ke vzniku tónů z převážně harmonickým spektrem. U daxophonu se oba popsané mechanismy vzniku zvuku setkávají, výsledné zvukové možnosti posuďte sami.

Reichelovu improvizaci nejen na daxophone lze nalézt třeba zde:

Jiné pojetí předvádí Mark Stewart:

Jak se daxophone pojí s dalšími nástroji, ukazuje Michael Hearst:

A na závěr trochu decentní multikulturní polystylovosti:


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.