- Inzerce -

Milan Guštar: Klávesy, klávesy

Již více než 600 let má většina klávesových nástrojů klaviatury se známým uspořádáním sedmi bílých a pěti černých kláves v oktávě. Za nejstarší nástroj s takto rozloženými klávesami jsou považovány varhany, které roku 1361 postavil Nicholas Faber v katedrále v německém Halberstadtu. Ač se toto uspořádání brzy stalo standardem, objevilo se též mnoho pokusů o nalezení vhodnějšího rozložení kláves, které by odstranilo některé nevýhody zavedeného systému, případně umožnilo využívat ladění s více než dvanácti tóny v oktávě. 

Z přelomu 16. a 17. století se dochovala cembala s doplněnými či dělenými klávesami nebo přidanými manuály, která dovolovala jemnější dělení oktávy. 

klávesy 1

V 19. století se objevily návrhy klaviatur s uspořádáním kláves, které již nebylo lineární, ale vytvářelo dvojrozměrný pravidelný vzor, podobně jako je tomu na chromatických akordeonech, koncertinách, bayanech a některých dalších typech tahacích harmonik. Při vhodném rozložení kláves mohou být ve všech tóninách shodné prstoklady, rukou lze obvykle na takovýchto klaviaturách obsáhnout větší počet kláves, jsou tedy vhodné i pro mikrotonální ladění. K nejznámějším autorům těchto konstrukcí patří Robert H. M. Bosanquet, Paul Von Janko, Kaspar Wicki a Brian Hayden. 

klávesy 2


Ve dvacátém století si neobvykle uspořádané klaviatury vyžádaly nástroje pro interpretaci kompozic Ivana Vyšněgradského, Aloise Háby a mnoha dalších skladatelů mikrotonální hudby. K nim patří čtvrttónové klavíry nebo šestinotónové harmonium, které pro Aloise Hábu ve 20. letech postavila firma August Foerster.




Klaviaturu pro své enharmonické píšťalové varhany laděné v mikrotonálním čistém ladění s 48 tóny v oktávě navrhl též Martin Vogel.


Podle návrhu Adriaana Fokkera, který vycházel z teoretických prací Christiana Huygense, byly v Holandsku postaveny varhany s 31 klávesami v oktávě. 




Neobvyklé klaviatury mají i některé elektronické hudební nástroje a samostatné MIDI ovladače, kterým se budeme věnovat někdy příště.


laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí