- Inzerce -

Misha Mengelberg 1935-2017

V pátek 3. března zemřel v Amsterodamu ve věku 81 let pianista, kapelník, neo-dadaista a náruživý kuřák, jeden z průkopníků evropského free-jazzu Misha Mengelberg. Před několika lety mu byla diagnostikována Alzheimerova choroba.

Narodil se v roce 1935 v ukrajinském Kyjevě; jeho otec byl známý dirigent a na konci třicátých let celá rodina přesídlila do Nizozemí. V pěti letech začal hrát na klavír, v letech 1958-64 studoval na Královské konzervatoři v Haagu. V roce 1959 zvítězil v klavírní soutěži na jazzovém festivalu v Loosdrechtu; v té době byl ovlivněn Monkem a Ellingtonem. Jenže záhy na to se v Darmstadtu setkal s Johnem Cagem, což mělo za následek obrat k volné improvizaci. Stal se také členem sdružení Fluxus a začal spolupracovat se skladatelem Louisem Andriessenem. První profesionální angažmá získal ale v kapele Erica Dolphyho, s nímž v roce 1964 natočil jeho poslední album Last Date; bylo to dvacet sedm dní před nečekanou smrtí tohoto Coltraneova nejbližšího souputníka. Misha Mengelberg v roce 1967 společně s bubeníkem Hanem Benninkem a saxofonistou Willemem Breukerem založil Instant Composers Pool Orchestra, nejstarší free-jazzový bigband v Evropě. Hrál s celou plejádou jazzových novátorů, včetně Russella Rudda, Steva Lacyho, Anthonyho Braxtona, Cecila Taylora, Evana Parkera, Johna Tchicaie, Dereka Baileyho a Matse Gustafssona. Velmi často vystupoval a nahrával v duu s Benninkem. Čas od času opouštěl improvizační prostor a psal hudbu k divadelním představením, často v duchu absurdního humoru a dadaistické komiky; při živé účasti bývali jeho kolegy třeba papoušek či kočka. Natočil také osm vlastních alb – např. v roce 2005 vyšel na Zornově značce Tzadik titul Senne Sing Song (v triu s Gregem Cohenem a Benem Perowskym). O rok později se objevilo DVD Afijn s osmdesátiminutovým dokumentem o Mengelbergovi a záznamem koncertu ICP Orchestra…

 


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.