V září letošního roku jsem se konečně mohl do Lisabonu vypravit. V Portugalsku žijící flétnistka Monika Streitová mě vyzvala, abych pro ní a kytaristu Pedra Rodrigueze napsal novou skladbu s elektronikou k příležitosti jejich duového recitálu na každoročním festivalu Music Viva v Lisabonu, který je pořádán právě společností Miso Music. A tak se stalo – když jsem skladbu začínal psát, vůbec jsem netušil, že se nacházíme už v pětadvacátém roce této iniciativy.
Miso Music založil v roce 1985 manželský pár Miguel a Paula Azguime na samém začátku jejich umělecké dráhy – Miguela jako bicisty, performera, experimentálního básníka a skladatele, Pauly jako flétnistky a producentky. Stalo se tak jedenáct let po slavné karafiátové revoluci, která ukončila několik dekád trvající nedemokratické období často popisované v pojmech nacistické diktatury (ostatně sami Portugalci o tomto období v zásadě jinak nemluví). Zkušenosti, které máme z novodobých českých dějin po roce 1989 jsou v mnohém asi velmi podobné těm portugalským – jen o generaci mladší.
Zjednodušeně se dá říct, že chybí-li dnes v Česku střední generace, která by ovlivňovala na vrcholu produktivního období to podstatné napříč společenským klimatem a měla k tomu dostatečný intelektuální i politický kapitál, přesně tato generace, zdá se, tuto běžnou společenskou roli v Portugalsku plní. Miguel Azguime k této generaci patří a současná portugalská hudba jej asi našla ve správný čas na správném místě.
Jestliže vzniklo Miso Music na počátku jako malé vydavatelství pro projekty manželů Azguimových, netrvalo dlouho a minilabel MisoRecords se rozrostl o plně funkční Hudební informační středisko (do té doby neexistující). Tento portugalský HIS nejen vykonává standardní agendu, ale funguje zároveň jako servis pro současné skladatele obhospodařující jejich partitury, nástrojové party, nahrávky a k tomu přináležející právní agendu. Miso Music funguje také jako „STUDIO“ pro elektroakustickou hudbu, realizaci live-electronic produkcí, nahrávání koncertů, jejich katalogizaci a vydávání. Má dnes po letech velmi slušné vybavení nejen pro studiovou práci, ale i koncertní produkci včetně malého orchestru reproduktorů (malého dvojčete pařížského Akusmonia). Ten jsem si ostatně mohl v září sám vyzkoušet při provedení své skladby Wonderland. End – ta sonická lázeň linoucí se z dvaceti nezávislých zdrojů je jako příjemná masáž…
Pořád to ale není vše – už jsem naznačil, že Miso Music rozjela v roce 2000 soutěž pro elektroakustickou hudbu, jejíž vyhlášení probíhá vždy na festivalu Music Viva – letos se konal už jedenáctý ročník. Sond´Ar-te je ansámblovým projektem zaměřeným na menší komorní koncerty s elektronikou – každoročně tak soutěží stimuluje vznik nových skladeb, které jí zajišťují poměrně slušný repertoárový okruh. Miso Music pořádá pravidelně rezidence pro skladatele – zejména s akcentem na elektroakustickou hudbu. Je také duší celé řady workshopů, přednášek a pravidelně se snaží spolupracovat i s Portugalským rozhlasem na distribuci nové hudby a při živých vysíláních.
V roce 2000 byl spuštěn web www.misomusic.com, kde lze dohledat ještě mnohem více. A samostatný článek by si zasloužil Miguel Azguime sám. Nejen kvůli své fantastické produkci Salt Itinerary, která za poslední dva roky objela svět – zcela nepochybně se jedná o naprosto radikální příspěvek k repertoáru současného hudebního divadla v tom nejlepším slova smyslu.
Malá třešnička na závěr. Přestože Miso Music generuje obraz doslova veřejnoprávní instituce s neuvěřitelnou agendou, díky níž má celý svět příležitost dozvídat se o tom, „co je to současná portugalská hudba“, ve své podstatě je Miso Music doslova rodinným podnikem Miguela a Pauly Azguimových, výsledkem jejich neuvěřitelné intelektuální, politické a hlavně producentské energie. Nebýt toho, že vše zmíněné sídlí zdarma v jejich vlastním domě, asi by to asi neexistovalo.
Když se rozhlížím po našem malém hudebním rybníku (a ostatně asi ne jen hudebním), v každé zemi je asi možné najít takového jednoho Azguima, díky němuž se věci hýbou, často za cenu nemalých osobních investic, nepohodlí, či politických problémů – a zdálky to všechno pak vypadá tak krásně idylicky… A vždycky když na to přijde, sám sobě si říkám: Víc takových…
