Mám téměř nulový posluchačský zájem o „žánr“, se kterým jsem často spojován. Má to několik důvodů. Zaprvé nemohu nic poslouchat, aniž bych nedekonstruoval proces nahrávání a nesnažil se dešifrovat, jak byly písně vytvořeny. Rozeberu hudbu a kriticky analyzuji její stavbu. Nedokážu zkrátka poslouchat „experimentální“ hudbu jen pro zábavu. Zadruhé, kdybych poslouchal hudebníky, kteří nahrávají podobnou hudbu jako já, ovlivnilo by to mou tvorbu. Rozebíral bych ty části, které považuji za nejlepší, přetvářel je a tím pádem ořezával „originalitu“ svého vlastního díla.
Mou první skutečnou láskou a celoživotní vášní je rocková hudba.
Když mi bylo dvanáct, začal jsem chodit na rockové koncerty. Spolu s bratrem jsme viděli spoustu rockových a metalových kapel. Cestovali jsme sami, bez doprovodu rodičů, bez zodpovědnosti, bez jakékoli formy autority, osvobozeni od pout a tlaků života dospělých. Byla to naprostá svoboda, vyznání a životní styl. Upíjeli jsme potají pivo, spali nadivoko ve vlacích a po koncertech, kdy nám ještě zvonilo v uších, jsme čekávali před sály s fixkami v ruce a lovily své hrdiny, aby se nám podepsali na džínové bundy.
Tyto zážitky ve mně probudily bezmeznou lásku k ROCKU a naprosto mě změnily. Nepohlížím na rock a metal ironicky nebo s cynickým postmoderním sarkasmem. ROCK změnil můj život a zásadním způsobem spoludefinoval mé kulturní, společenské a politické názory.
Všechna ostatní děcka ve škole poslouchala směšné sračky jako Spandau Ballet, Wham! a skrznaskrz netalentované hnusáky – Specials a Madness. A já jsem měl talisman, klíč k odvrácené straně, který mi věnoval sám svatý Ronnie James Dio. Díky němu se ze mě stal vyděděnec, nedotknutelný, outsider, „Grebo“. Ale co člověka, nezabije, to ho posílí!
Coby teenager jsem objevil širší spektrum hudby. Díky nezávislému rocku jsem se stal posluchačem rozhlasového pořadu Johna Peela, díky němuž jsem objevil experimentální hudbu. V Peelově pořadu jsem slyšel Foetuse. Poslechem Foetuse se mi otevřely dveře dalších žánrů včetně bigbandového jazzu, filmové i „složitější“ hudby. Díky tomu jsem získal impuls k tvorbě vlastní hudby.
Je téměř nemožné prezentovat byť jen ukázku z mé sbírky. Celý život vkládám veškeré peníze do CD, desek a hudebního vybavení, moje hudební záliby se proto neustále proměňují a rozšiřují. Předkládám výběr z mých nejoblíbenějších desek, který zasahuje do několika žánrů.
Nezařadil jsem nic z tvorby Nurse With Wound a Current 93, i když hudba, kterou vytvořili, patří k mým nejoblíbenějším. Připadalo by mi to trochu… krvesmilné. Kdybych měl vybrat skladbu NWW, byla by to ’Cooloorta Moon‘, v případě C93 asi ’A Sadness Song‘ nebo ’Hour Glass For Diana‘.
Další deskou, kterou mám velmi rád, je album ’Tubular Bells‘ Mika Oldfielda, tu jsem ale z důvodů rozsahu nemohl zařadit. Rád bych zařadil i soundtracky Johna Barryho, ‘Hurt‘ v podání Johnnyho Cashe a alespoň půl tuctu písní Judas Priest.
Vzhledem k omezení stran rozsahu tohoto výběru není možné, abych zařadil tolik písní, kolik bych rád. Předkládám tedy upřímný výběr písní, které pro mě mnoho znamenají – hudebně, nostalgicky, citově i osobně. Snažil jsem být při sestavování co nejpoctivější, vyvarovat se předstírání, vychloubání se vzácnými a obskurními deskami a přijít s řadou skladeb, které jsou pro mě srdeční záležitostí a u kterých si stále podupávám.
https://www.andrewliles.com/
1. Raised On Rock – Scorpions
2. Children Of The Sea – Black Sabbath
3. Lust For Death – Scraping Foetus Off The Wheel
4. Soul Bossa Nova – Quincy Jones
5. Rapimento In Campo Aperto – Ennio Morricone
6. Maypole – Paul Giovanni
7. Panis Et Circenses – Os Mutantes
8. Any Way The Wind Blows – Frank Zappa And The Mothers Of Invention
9. Avril 14th – Aphex Twin
10. Musik Fur Kinder Iii – Carl Orff
11. In Every Dream Home A Heartache – Roxy Music
12. Walk-Don’t Run ’64 – The Ventures
13. Red River Rock – Johnny And The Hurricanes
14. Shot Down In Flames – Ac/Dc
15. Lettin’ Go – Ufo
16. Bron-Yr- Aur – Led Zeppelin
