Mogens Christensen: Pipes and Reeds
Dacapo Records (www.dacapo-records-dk)
„Píšťaly a plátky“ je kolekcí tří děl dánského skladatele Mogense Christensena (*1955) pro sólové nástroje s elektronikou i bez ní. Nahrávka skladby Logitanion pro varhany a elektroniku (2006) začne, jako by se prolomily dveře do kostela a píšťaly varhan se vyvalily ven. Pak se ovšem hudba ztiší a jen pomalu se začne znovu vynořovat, rejstříky varhan filtrované a dobarvené elektronikou. Přidají se k nim ozvěny sboru a recitace textu v koptštině ze svitků nalezených v Egyptě a obsahujících údajně slova Kristova, zapsaná apoštolem Tomášem. Tyto textové fragmenty jsou osnovou sedmi částí tvořících formu skladby, v níž se střídají pasáže „čistých“ varhan s elektronickými intervencemi a meditativní hudba sfér s divočejšími běhy po manuálech i pedálech. Občas to připomíná varhanní sólo z Janáčkovy Glagolské mše – taková křesťansko-pohanská fúze.
Od varhan, elektronikou transformovaných do nástroje vskutku vesmírného, se ve skladbě Couronne (2005) dostaneme k „varhanám pro chudé“, tedy akordeonu – tentokrát bez elektronické omáčky. Uplývání skladby je určováno tahem paží interpreta, sled akordů proměňujících se pomalu a jakoby bez cíle dává vyznít témbru nástroje, kolísání tlaku v měchu vytváří jemné výkyvy ladění a výsledek zní podivně uklidňujícím dojmem.
Od vesmírných varhan přes pozemský akordeon dospěje album k lidskému dechu v Night Flying Winter Cranes (2009). Zvuk japonské flétny šakuhači jako by byl přímo napojen na nitro svého interpreta, či v tomto případě interpretky, i v Čechách občas vystupující Kiku Day. Omezení jednohlasého nástroje tu opět kompenzuje elektronika vytvářející vícehlasé struktury a zdůrazňující různé části frekvenčního spektra. Oproti předchozím dvěma staví tato kompozice více na melodických myšlenkách, přičemž hojně čerpá z tradičních formulí hry na šakuhači. Na několik okamžiků se dočkáme i gradace, kdy se zesílený zvuk dechu zkresluje, krátké nádechy se, zrychlené a zasmyčkované, stávají rytmickým pulsem, který na chvíli hudbu postrkuje vpřed, ta se pak zase začne odvíjet podle nádechů a výdechů.
Mogens Christensen bývá označován za pokračovatele impresionismu, což by mohla být jen zdvořilá formulace názoru, že kromě hezkého zvuku nic dalšího neumí. V případě těchto tří skladeb tomu tak ovšem není. Pokud jej něco se sto let starými francouzskými impresionisty spojuje, pak je to schopnost použít zvukové barvy jako hlavní stavební prvky. Tři díla, která se zde sešla, jej představují jako schopného mistra v tomto oboru. Zvukové obluzování smyslů tu není samoúčelné, ale má logickou formu.
A mimochodem, Dacapo je dánské státní vydavatelství zaměřené na vydávání tamní současné i historické hudby. Ono jim tam snad dokonce záleží na tom, aby se o dánské hudbě vědělo ve světě.
