Mooncup Accident: Litany of Hole
Blood in the Boat Records (https://bloodintheboat.blogspot.cz)
Postranní výhonek pražského uskupení KlangUndKrach jménem Blood in the Boat Records se za více než dva roky své existence honosí již osmým vydaným titulem. Tentokrát jde o debutový počin dua Mooncup Accident, vydaný ve formátu MC, popřípadě ke stažení z internetu. Kazeta půvabného odstínu růžové je oděna do náležitého kabátu, i když v tomto případě je přesnější termín kožíšek. Kožešinové pouzdro je bezpochyby skvostné, již pouhé vyjmutí kazety působí jako malý rituál. Zvuk Mooncup Accident je méně založen na násobících se vlnách echa a smyčkách, a na rozdíl od zneklidňjícího tanečna převráceného z nohou na hlavu (Sister Body/Head In Body) nebo noisu surfařské orientace (No Pavarotti), se duo Mooncup Accident obrací spíše k volné improvizaci odřízlé od popíku a míří do oblastí dosud neprobádaných.
Pokud název skladby No Pavarotti z roku 2011 zní I’m Never Gonna Surf Again, je otázkou, o jaký plavební prostředek jde nyní. Název labelu dává jisté indicie, že v tomto případě jde o loď, ale ne o jen tak ledajakou. V průvodním textu vydání nesmíme přehlédnout informaci o akrylové skvrně, která nemá pouhý dekorativní charakter, ale “která je ve skutečnosti značkou pro vykopání díry”, což svádí ke spekulaci, že tentokrát jde o loď s dírou. Na děravou loď působí vlny o dost jinak než na surf, ale v tomto případě nejde o žádnou patetickou potopu Titaniku, je to spíše taková systematická potopa menší kanoe. Analogově znějící hvizdy a údery hřejivých barev dodávají alespoň malou jistotu tepla v potápění do studených fluid.
Nezadržitelné přívaly energie, skřípění a pulsující, lehce rozjeté klapání určuje nejistý rytmus. Nahrávku, zdá se, drží pohromadě vokál, místy zkreslen do podoby k nerozeznání od elektrické kytary. Houpání, mořská nemoc, neklidné popocházení po místnosti – to vše se může při poslechu objevit. Přesto nemá album prvoplánově “záhrobní” charakter, éterické se mísí s bolestí, povrchnost s rozkoší a vznešenost s prázdnem – dírou. Strana B je rozevlátá ještě o poznání více, divoké kytarové improvizace a táhlé mimozemské drouny, nářeky, zaříkávání a nevyzpytatelně rozjeté smyčky působí na vědomí zvláštně příjemnými disociativními účinky. Pokud by vám při poslechu této nahrávky bylo přeci jen smutno, popřípadě jste se dostali do melancholické nálady, což se stát může, přestože o povznášející pocity není nouze, můžete se ještě pomazlit s kožíškem. Zkrátka tato nahrávka vás doslova a do písmene pohladí, a třeba dodat, jak zpívá jedno úplně jiné duo: “A to není metafora.”.
A nezapomeňte vykopat díru. Nikdo to za vás neudělá.
