Murcof & Philippe Petit: First Chapter
Aagoo Records (https://www.aagoo.com)
Fernando Corona, rodák z mexické Tijuany vystupující pod pseudonymem Murcof si od počátku milénia stihl vybudovat zajímavou tvůrčí pozici na pomezí moderní vážné hudby a neakademické elektroniky. Nějakou chvíli byl členem tijuanského tanečního kolektivu Nortec, od pravidelných rytmů se však přesunul ke složitěji strukturovaným kompozicím. Již řadu let se na koncertních pódiích setkává s francouzským experimentátorem, DJem a producentem Philippem Petitem, ale až nyní jejich spolupráce dostala podobu alba. Na videích ze společných koncertů spolu krásně kontrastují: Murcof sedí nezúčastněně u laptopu a občas pohne čudlíkem, zatímco Petit přechází od nástroje k nástroji, chvíli smyčcem usilovně drhne žaltář (středověký strunný nástroj), preparuje elektrickou kytaru, mává před mikrofonem rentgenovým snímkem nebo freneticky roztáčí gramofon.
Murcofova láska k evropské hudbě období romantismu i baroka tu hraje významnou roli podobně, jako tomu bylo na albu The Versailles Sessions (2008, naše recnze zde).
I na Murcofových dřívějších nahrávkách byla důstojnost „starých“ harmonií vyvažována šramoty a agresivnějšími zvuky, Petit se svým rukodělným přístupem ovšem dodává nový rozměr. Tam, kde hrozí, že sklouzneme k syntetické kráse ve stylu Vangelise, vloží se do hry rozladěné struny a údery do kovového šrotu. Každý historizující a potenciálně patetický prvek je nějakým způsobem nahlodán a zkreslen. Melodické linie violoncella či snad violy da gamba se nám před ušima mění v chrčícího pěvce ze střední Asie, klavírní tóny jako by se násilím protrhávaly skrz stěnu reproduktoru. Důležitou roli hraje zpěv odkazující k barokní opeře, ovšem zpěvačka je filtrována skrze autotune a další nepřirozené manipulátory, zdvojována a jinak denaturována. Za všemi těmi procesy ovšem stále prosvítá krása původního hlasu.
Necelých čtyřicet minut alba je rozděleno do tří částí. Dvacetiminutovka The Call Of Circé se pomalu rozjíždí z nehybných syntetických ploch, z nichž se postupně rodí další vrstvy včetně vokálu, podloženého ve vrcholné pasáži rychlými rozklady industriální zvonkohry. Následující Pegasus funguje jako intermezzo, v němž hraje hlavní roli onen těžko identifikovatelný smyčcový nástroj prolínající se do zkresleného hrdelního zpěvu beze slov a rozvíjející jednoduchou melodickou myšlenku. Finální The Summoning Of The Kraken je nejhlučnější, analogovými, digitálními i akustickými rachoty a bzuky se proplétá brnkání na rozladěný cimbál či snad důkladně vypreparovaný klavír, rytmus určuje zvuk desky zaseknuté v drážce gramodesky. Ve srovnání se sólovou tvorbou Murcofa je First Chapter o kus méně přívětivá a slyšitelně divočejší. Ovšem schopnost vybalancovat „konzervativní hudební hodnoty“ a nepředvídatelné zvukové skoky prokazuje i zde a díky Petitově impulzivnějšímu pracovnímu přístupu je výsledek barevnější. Na druhou stranu se hudbu, která pravděpodobně vznikala společnými improvizacemi, podařilo přitesat do poutavě vyklenutých forem, které dokáží vést pozornost posluchače. První lekce tedy dopadla skvěle a Kraken, který byl vypuštěn, snad časem dojde k lekcím dalším.
