Kniha, kterou Nick Soulsby věnoval Michaelu Girovi a Swans, je mýtizující orální historií a přečíst si ji můžeme i v českém překladu.
Newyorští Swans se zrodili před přibližně pětačtyřiceti lety z podhoubí scény no wave, jež chtěla být punkovější než punk, svobodnější než free jazz a z níž se do světa rozprskly osobnosti a skupiny jako Lydia Lunch, Sonic Youth či Suicide.
Na Swans si vzpomenu vždy, když někde na výstavě vidím a slyším Revolucionáře, pohyblivou sochu vytvořenou Kryštofem Kinterou: chlapeček tluče hlavou do zdi tak, že se to rozléhá celou galerií, kustodi sepisují petice, ať „se to dá jinam“ a ve zdi se prohlubuje důlek. Tlouct hlavou do zdi – to je asi nejpřesnější charakteristika přístupu Swans, shoduji se s Marcem Mastersem a jeho osmnáct let starou knihou No Wave (Black Dog Publishing).
Swans, to je totiž maximální hlasitost, maximální umanutost, repetice za hranicemi minimalismu a běžné snesitelnosti, časem okořeněná jižanskou gotikou. Swans jsou Michael Gira, frontman, kytarista, autor repertoáru, kolem kterého ostatní obíhají a střídají se.
„Vyžaduje koncert, abyste si z boku vyřízli kus masa a opekli ho? Pokud ne, tak Gira nemá zájem,“ čtu na zadní straně přebalu knihy Swans: Oběť a transcendence, kterou v překladu Jany Matějkové koncem loňského roku vydal Dybbuk. Autor, rockový publicista Nick Soulsby, se rozhodl vydat cestou orální historie a necelých tři sta stran textu tvoří montáž krátkých citací z rozhovorů a korespondence. Zpovídaných – i s Michaelem Girou – bylo 123, potřebné abecední who is who kniha nepostrádá.
Odstavce, na něž jsou výpovědi v zájmu chronologie rozsekány, líčí umanutost, s níž Michael Gira vybuduje skupinu, jakou svět neslyšel, a řídí ji v neustálém riziku personálního kolapsu a finančního krachu. Spory, tvrdohlavost, požadavek naprosté oddanosti, celodenní zkoušení, při němž hudebníci sahají za pomyslné hranice možností, aniž by si mohli dělat naději, že je to uživí, z toho vyplývající permanentní střídání hráčů. Soulsbyho kniha by mohla stanou po boku memoárů beefheartovského bubeníka Johna Frenche či pasážích o anger-managementu v dokumentu o tom, jak se drolí superhvězda, a vytváří romantický, heroický obraz nezávislé, o existenci bojující kapely a jejího vůdce s vizí.
Má to ale háček. Působivý příběh boje s tvrdohlavým kapelníkem ale přes spění k happy endu, kdy je Gira klidnější a kapelu to konečně uživí, celkem brzy unaví. Je to pořád dokola.
Budiž, Soulsby se rozhodl jít cestou historie vyprávěné a život bývá repetitivní – proto jej tolik vypravěčů v dramatizacích, adaptacích a beletrizacích „zlidšťuje“. Jenže v knize střídajících se mluvících hlav dochází i ke střídání alb, na kterých se zrovna dělalo, a šňůr, které se zrovna jely. A tak v polovině knihy s překvapením zjistíte, že na pozadí příběhu „Gira je umanutý protiva“, opakovaného s neměnností hodnou Swans, dochází k tomu podstatnému, tedy tvorbě a jejímu vývoji. Za takových podmínek se ty písně rodily, Soulsby výsledek uměleckého snažení ale zamlžuje a obětuje formě, již si zvolil pro své vyprávění. Nijak mu nevadí, že zabíjí právě to, co jej k napsání knihy pravděpodobně motivovalo – láska k tvorbě Swans.
Americký literární historik Walter J. Ong (1912–2003) ve své práci Technologizace slova (česky Karolinum, 2006) ukazuje, jak gramotnost a složitost písemných systémů pozměnila lidské vědomí a paměť. V pasážích věnovaných orálním, předpísemným kulturám, mimo jiné navrhuje jejich následující charakteristiky založené na potřebě mnemotechnik: aditivní vztahy oproti hierarchickým, kumulativnost, redundanci a klišé v zájmu zapamatování, tradicionalismus, blízkost přirozenému světu a agonistický tón. Orální kultury, z nichž se zrodila védská literatura i homérské mýty (védy i příběhy řeckých polobohů byly zapsány později), jsou dle Onga z jazykové podstaty věci neschopné hlubší analýzy a své myšlenky předávají výrazně epicky: příběhem, heroizací, opakováním, zavedenými slovními obraty. Souslbyho možná nechtěně mýtotvorná kniha Ongově teorii dokonale odpovídá a ukazuje rizika, s nimiž je v oboru orální historie nutno počítat.
Tu knihu je třeba číst jinak než jako beletrii, byť k tomu svádí: jako apendix. Mé další čtení proběhne způsobem, který nabízím jako návod. Vyhledám si nahrávky, na něž odkazuje název příslušné kapitoly. Jejich opakovaný poslech proložím nebo završím přečtením této kapitoly. Pak knihu na delší dobu odložím. Stejný postup u kapitoly následující…
Je známo, že Michael Gira alba obnovených Swans, vydávaná vesměs na jeho značce Young God, financuje „mezivydáními“ demosnímků a koncertních záznamů. Nové album Swans se prý rodí a zdá se, že i z důvodu financování jeho vzniku se Gira vydává na duové turné s letitým labutím souputníkem, kytaristou Kristofem Hahnem. Zahajují 9. dubna v pražské Meetfactory.
Nick Soulsby: Swans: Oběť a transcendence. Praha: Dybbuk, 2024.