Naked Wolf: Naked Wolf
El Negocito Records (https://www.elnegocitorecords.com/)
Ne vždy pozoruhodní instrumentalisté dokáží sestavit pozoruhodný soubor. Nizozemský sextet Naked Wolf je každopádně soubor výjimečný. V závěru roku vydal na belgickém labelu El Negocito Records pozoruhodné debutové album, sice stopáží nepříliš dlouhé (36:20), ale o to hutnější a výživnější.
V amsterodamském studiu Electric Money se sešla skutečná smetánka tamní improvisingové scény. Basista Lux Ex (pravým jménem Lux Klaasen), ročník 58, začal jako muzikant v dnes již legendární kapele The Ex a nyní je také významným nezávislým producentem. Trumpetistka a vokalistka Felicity Provan pochází z Austrálie, kde studovala na Victorian College Of The Arts v Melbourne klasickou a jazzovou hudbu a improvizaci. V devadesátých letech se zařadila mezi holandskou improvizátorskou špičku (Han Bennink, Royal Improvisers Orchestra, The David Kweksiber Big Band) a spolupracovala také s jazzovými novátory Curtisem Clarkem a Rajeshem Mehtou. Saxofonista a klarinetista Yedo Gibson žil dlouhá léta v São Paulo, brazilském velkoměstě s 21 miliony obyvatel, v té neuvěřitelné betonové džungli, „kde každý třetí obyvatel umí na něco hrát a téměř každý je nucen 24 hodin denně improvizovat…“, jak se sám tento hudebník vyjádřil. Bubeník Gerri Jäger se narodil roku 1979 v Innsbrucku, na bicí hraje už od 9 let, v roce 2006 dokončil hudební studia v Amsterodamu. Vůdčí duch kapel Knalpot, Eke a Rooie Waas spolupracuje také často s Marcem Ducretem, Franzem Hautzingerem a Fredem Frithem. Kytarista Mikael Szafirowski je Fin, ovládá také hru na cavaquinho (malou čtyřstrunnou kytaru původem z Portugalska), jinak svéřepý experimentátor a hledač nového zvuku a hráčských technik, člen Royal Improvisers Orchestra, PumpOrgan a Aymeric Avice, čile hraje s Philem Mintonem, Michaelem Moorem a Colectivo Abaetetuba. Izraelec Ofir Klemperer je vynikajícím hráčem na piano a moog, jinak působí jako nonkonformní písničkář, spojující punk, orientální hudbu a noise s volnou improvizací. Jeho schopnost napsat neotřelou píseň, navíc zabarvenou emocemi nabitou hebrejštinou, zatlačila do pozadí jiného vokalistu jménem Seb El Zin, stabilního člena Naked Wolf – ten zpívá pouze v jediné skladbě. A to se nejedná o žádného zpěváka měkkotu, to ani náhodou! Je např.zakladatelem ethno-psyche-punkové kapely Ithak a hip-hop noisového kultovního projektu Anarchist Republic Of Bzzz (Arto Lindsay, Marc Ribot, Mike Ladd)…
Celé album se nese ve znamení těžkotonážních rockových rytmů, rozvolněných struktur, free-jazzových erupcí a noření, volné improvizace versus chytlavá melodie, písní rozleptaných extatickými zvukovými zářezy, akustického zvuku špiněného analogovou elektronikou. Naked Wolf je místy extatickým hlukovým strojem na vyvolání běsu a děsu, jenž by se dozajista hodil třeba Lynchovi. Všech osm kompozic je vystavěno tak, že v každém taktu je něco nového, neotřelého a hlavně – překvapivého. A jeho práce se strukturálními proměnami, průlomy a zlomy, dynamikou, intenzitou a gradací hudební masy je mnohdy až vražedná. A těch zvukových lahůdek, tónových fines a neobyčejných riffů a naježených mikrotémat! Na několik alb…
V úvodním tracku Umpteenth Funeral March (autorem Ex), kde ani nestíháte sledovat ten tok, zní také Klempererův scratching, Don´t Quiver (Provan/Ex) otevírá ženský recitativ a jistě nepřeslechnete neobvyklosti v souzvuku kytary a klarinetu. Následuje trojice Klempererových autorských příspěvků, zpívaných hebrejsky – lyričtější Kera Cahol, jakoby opile rozhoupaný a posléze rozvolněný Metals In Water s partem trubky ostré jako žiletka, a roboticky zrytmizovaný a despoticky rozverný Pockets. A pak už vás to nezadržitelně drtí. V Trip Trap (Gibson) exceluje s úchvatně ujetým barytonsaxofonovým sólem sám autor skladby, přičemž nechává i dostatek prostoru spoluhráčům a ti jsou jak puštěni ze řetězu, takže je z toho nejdivočejší track alba. Je až nelidské, kolik hudebních jedinečností se vejde do pouhých 5 minut a 47 sekund! Cosmos Soda (El Zin/Jäger) představuje zase nejpodivnější track alba – zde se dostane ke slovu excentrický Zinův vokál, střetává se tady free-jazz s noise, místy je to vlastně až odporné. Pravděpodobně záměrně, neboť tak vynikne závěrečné zklidnění, kdy se vyloupnou lahodné sazby dechových nástrojů a mysticky uhlazený zpěv. Album pak vrcholí mistrně vystavěnou kompozicí The Wolf and his Coat (Ex) – v první části si můžete vychutnat neidiomatickou improvizaci, z níž povstane atonální akustické piano, poté sólo tenorsaxofonu a trubky.
Celé to připomíná žhoucí, proměnlivou lávu, z níž vystřelují jazyky, kterými se s rozkoší necháváte masochisticky olizovat…
