Toto je druhý díl v sérii článků zabývajících se hudebním časem, jeho vnímáním a tématem stáze v novější hudbě.
Minulý měsíc jsme skončili u pohledu na hudbu vedoucí k tomu, čemu se říká „momentová forma“, nejvýznamněji u Karlheinze Stockhausena. Tato hudba se vyvinula ze serialistického přístupu, který kromě tónové výšky zpracovával délky not a pomlk. Často, jak lze vidět v hudbě Antona Weberna, byly využívány symetrické formální struktury k dosažení dojmu izolovaného hudebního „momentu“, či, jako v Messiaenově případě přehlídky nebo sledu střídajících se momentů.1
Vyvolává tato hudba pocit stáze nebo zážitek v čase izolovaných „momentů“? Ač by o tom bylo možné vést debatu, ani hudba samotná, ani zvuky, jež ji tvoří, nejsou samy o sobě statické. Skutečně nehybné zvuky by prostě nebyly slyšet, jelikož vibrace jako podstata zvuku je fenomén závislý na čase.2 Existuje přesto hudba, již bychom mohli popsat jako statickou, objektivně neměnnou v čase? V angličtině slovo „static“ jako přídavné jméno označuje absenci pohybu. Může být ovšem použito i jako podstatné jméno a v tom případě odkazuje k bílému šumu, jaký existuje v prostoru mezi frekvencemi rozhlasových stanic, nebo na televizních kanálech mimo provoz. Části bílého šumu NASA spojuje s vesmírnou mikrovlnnou radiací z Velkého třesku.3 S jakoukoliv z těchto myšlenek v hlavě můžeme přistupovat ke skladbě Petera Ablingera Square. Schválně, jestli dokážete vypozorovat nějaké změny:
Bez ohledu na to, jak ke skladbě přistupujete, tím nejzajímavějším pro mě, řečeno subjektivně, je fakt, že jasně definovaná objektivní entita dokáže vyvolávat myriády možných výkladů. Na nedávném semináři v Huddersfieldu přehrál Ablinger toto dílo v místnosti plné doktorandů studia skladby. Překvapilo mě, že si nikdo nebyl jist, zda se „to mění“, nebo ne. Dokonce ani v místnosti plné lidí s vysoce citlivým a vytrénovaným sluchem si nikdo netroufl říci, zda je skladba statická, či nikoliv. Důvodem může být paradox obsažený v samotném materiálu této skladby: Bílý šum se může zdát statický, ale jeho podstatou je právě proměna.4 Zajímavé též je, že bílý šum je rovněž dokonale symetrický, byť je náhodný, je v něm více řádu než v jakékoliv skladbě napsané tonálně! Jinými slovy, ať ho rozkrájíte jakkoliv, dostanete izotropní výsledek, což jistě nemůžeme říci o Bachově fuze ani o ničem od Disclosure.
Jakkoliv do skladby zakrojíte, narazíte přinejmenším na dvě pozoruhodné věci: Zaprvé Ablinger sám se zdá pouze okrajově zainteresován ve všech těchto otázkách, namísto toho zachází s hlukem v této skladbě a ve skladbách spřízněných jen jako s materiálem, ač s materiálem všezahrnujícím: „vše“. To vyplývá z jeho komentáře k dílu na jeho webových stránkách, kde píše:
WEISS / WEISSLICH 7
“Square” for 1 loudspeaker (1994), 4′
Čtyři minuty bílého šumu. Čtyři minut všeho.
Skladba sestává ze čtyři minut statického bílého šumu. Můžete jej vytvořit sami. Vytvořte čtyři minuty čistého bílého šumu. Nechte jej začít i skončit náhle (velice krátké zesílení a zeslabení na začátku a konci asi 40ms). Přehrávejte mono (jeden reproduktor). Hlasité, zaplňující místnost, ale nikoliv bolestivé.
Byl tedy Ablingerův výtvor „proměnlivý“, nebo ne? Od obojího trochu a tudíž byl skutečně, objektivně statický! Pokud jste přesto během oněch čtyři minut slyšeli nějakou změnu, neznamená to, že tam žádná nebyla, spíše to znamená, že jste se během té doby mohli změnit vy. Ta situace připomíná zenový kóan, jenž nám poslouží jako most ke třetímu článku naší série:
Dva mniši se dohadovali o vlajce. Jeden řekl: „Vlajka se pohybuje.“
Druhý řekl: „Vítr se pohybuje.“
Zrovna kolem procházel šestý patriarcha. Řekl jim: „Ne vlajka, ne vítr, mysl se pohybuje.“5
A s tím v mysli se vydejme do pouště čistých pocitů.
Překlad: Matěj Kratochvíl
Poznámky:
1) Obsáhlejší diskuzi lze najít v Kramer, J. D. (1988). The time of music: New meanings, new temporalities, new listening strategies. New York;London;: Schirmer.
2) Podobně je stabilita tónové výšky založena na opakování vibrace v čase.
3) https://www.nasa.gov/vision/universe/starsgalaxies/cobe_background.html
4) Bílý šum je náhodný signál se stejnou hustotou napříč celým frekvenčním spektrem.
5) The Gateless Gate, by Ekai, called Mu-mon, tr. Nyogen Senzaki and Paul Reps [1934]; https://www.sacred-texts.com/bud/glg/glg29.htm