Ediční řada, kterou byste na youtube nikdy neměli najít, se jmenuje TACOM – Take a Chance On Me. Spoluautorem všech alb je pošta.
Mail art i výroba hudebních děl – opusů, nosičů i jiných artefaktů – nejsou ničím novým, v internetové éře se ale z nízkonákladové, cílené možnosti rozšiřování DIY sítí navíc stalo i gesto protestu, připomínka toho, že umění tu bylo dřív než internet, a konečně oáza offline odpočinku. Sylvain, šéf belgického labelu ini.itu, si v rámci svých promotérských a vydavatelských aktivit založil značku Take a Chance On Me.
Zkus to se mnou a zkus to taky s poštou. Zájemci o jednu z katalogových položek k akci musejí přistupovat s důvěrou. Koupíte si album, které jste neslyšeli – to kdysi bývalo běžné a kdo to občas neudělá ještě dnes, není podle mě hudbymilec – a svěříte svůj osud do rukou pošty. Obaly alb jsou řešeny tak, aby je pošta, coby spoluautor dotvořila, všechna razítka, přípisy a samolepky jsou součástí výsledného tvaru. Až vám objednávka přijde, máte za úkol vyfotit ji a poslat obrázek vydavateli – finálním krokem realizace, jejíž spoluautorství je podepsáno hudebníkem, poštou a příjemcem, je totiž dokumentace na Discogs. U ztracených zásilek se dokumentují pokusy o dohledání.
„Of course, no preview, no samples, no bandcamp, no soundcloud: you really have to take a chance on the one you choose!“ píše vydavatel na svém webu a připojuje instrukce, jak se připojit, i seznam dosud vydaných a čekajících titulů. Zatím jich není mnoho, projekt, jak se zdá i z mailu, jímž jsem na něj byl dnes ráno upozorněn, sotva začal.
PS: Na závěr přeci jen video, tříhodinový mixtape toho, co všechno značka ini.itu páše.