- Inzerce -

Neptunian Maximalism: Éons

O zásadní letošní příspěvek do žánrových sfér mezi dronovou psychedelií, krautrockem, black metalem a free jazzem se postarala belgická kapela Neptunian Maximalism. V souladu se svým názvem opravdu maximalisticky, trojalbum album Éons obsahuje přes dvě hodiny dravé hudby.

Tuto formaci spolu v Bruselu založili v roce 2018 vokalista a multiinstrumentalista Guillaume Cazalet (baskytara, tenorová kytara, sitár, dechy…) a saxofonista Jean-Jacques Duerinckx. Základní sestavu NNMM dovršil příchod bubeníků Sebastiena Schmita a Pierra Areseho, pro různé koncertní projekty se ale sestava také různě rozšiřovala.

Opravdu vyčerpávající porce šťavnatě dunících dronů a pulzujících groovů nad nimiž poletují saxofonové improvizace je doplněna o estetické přesahy kombinující prvky různých mytologií, šamanismu a fantaskních vizí, jak je v těchto žánrech častým zvykem. S touto hudbou tak zároveň navštívíme planetu Zemi po konci antropocénu, kdy dominantní postavení na civilizačním žebříčku převzali inteligentní sloni. Textový či často spíše jen artikulační materiál pro vokály či barbarské pokřiky je přitom čerpán z prací anglického badatele a archeologa Pierra Lanchantina, jenž se zabývá hypotetickými modely počátků jazykové komunikace.

Během poslechu si vybavíme souvislosti s tvorbou třeba Sunn O))), Swans, Sun Ra, Pharoaha Sanderse, Acid Mothers Temple, díky barytonsaxofonu také například Zu Tria. Dvě hodiny materiálu vycházejí podle tematických kapitol na třech discích. Earth je zřejmě nejúdernější, na prostředním Moon podobná hudba jaksi více psychedelicky a kosmicky freejazzově mutuje, třetímu dílu Sun dominují táhlejší dronové plochy, ovšem výrazově často též správně neurvalé. Celému dílu zkrátka nelze nic vytknout.

Na bandcampu nabízí kapela k volnému přehrání asi třetinu skladeb. U příležitosti vydání 26. června je ale prozatím celý tento kolos k poslechu například na blogu Invisible Oranges. Osobně jej doporučuji jako ideální soundtrack k začátku léta.

Neptunian Maximalism: Éons
I, Voidhanger Records (https://i-voidhanger.com)


Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.

Hermovo ucho – Hudba v Plošinách

Kde končí refrén a kde začíná hudba? K dvojímu výročí Gillesa Deleuze.

Mýtus o alfalabuti

Kniha, kterou Nick Soulsby věnoval Michaelu Girovi a Swans, je mýtizující orální historií a přečíst si ji můžeme i v českém překladu.