- Inzerce -

New York v osmdesátých: Shockabilly – Maximální downtown

Přelom sedmdesátých a osmdesátých let minulého století v New Yorku se nyní jeví jako sen, fantastická doba bezprecedentní a téměř neuvěřitelné hudební kreativity. V downtownu, kde punkeři i freejazzmani bydleli ve stejných domech bez teplé vody, se hudba vydávala stovkami nových směrů. Tady se seznámili John Zorn a Eugene Chadbourne, tady zahájili období inzenzivní spolupráce vrcholící dnes již klasickým albem There’ll Be No Tears Tonight, které o dobrých deset let předběhlo scénu alt country. Shockabilly vznikli v tomto prostředí v roce 1982, kdy mnozí free a experimentujících hudebníci byli unaveni přemírou svobody a začali zakládat rockové a jazzové kapely. Posloucháme-li hudbu Shockabilly nyní, s odstupem třiceti let, stále udivuje svým vizionářstvím: ten mnohojazyčný lo-fi zvuk v mnoha ohledech ovlivnil další vývoj americké undergroundové hudby.

Trio složené z Eugena Chadbournea, Marka Kramera a Davida Lichta bylo odsouzeno k zániku nejspíš hned při svém zrodu. Shockabilly – příliš přímočaří pro avantgardu, příliš šílení pro punkové kluby, kde hráli, protože jim nic jiného nezbývalo – nikdy nikam pořádně nezapadli. Navzdory tomu neúnavně nahrávali a koncertovali. Jejich deník z turné zveřejněný coby příloha k albu Vietnam (1984) se stal legendárním dokumentem zlaté éry amerického ježdění po štacích. Jednou jsem Shockabilly viděl v jedné punkové díře v New Jersey a jejich neuvěřitelný koncert se setkal s nepřátelskou odezvou zmateného publika, které jim poté, co zahráli písničku od Hendrixe, spílalo do hipíků. Přesto hráli neohroženě dál. Rozpadli se v roce 1985, kdy bylo jasné, že k velkému průlomu nedojde. Z řady alb, EP a singlů, které vydali, stojí za pozornost zejména VietnamHeaven (1985), závratný mix všeho od country přes punk, klasický rock, noise a free jazz až k naprostému šílenství. Svou láskou k surf rocku a psychedelii Shockabilly předběhli dobu a ovlivnili budoucnost, neboť podnítili vznik a inspirovali Kramerův vlivný label Shimmy Disc, jedno z „nej“ vydavatelství osmdesátých let. Jeho lo-fi produkce nasáklá reverbem, ve své době poněkud kontroverzní, se později stala neobyčejně hip, používání kazet, terénních nahrávek a nalezených zvuků brzy našlo odezvu v hiphopu, jenž svým využíváním samplů způsobil revoluci v současném hudebním světě.

Shockabilly tu byli ještě před mnohem populárnějšími a oslavovanějšími Naked City. Jejich multižánrový mix se nyní zdá být mnohem poctivější a mnohem hlouběji integrovaný v jeden celek, zatímco Naked City se jeví jako vypočítavci nahrazující rockovou energii cynickou jazzovou virtuozitou. Chadbourne, ostatně jako vždycky, zpíval metodou pokus-omyl, měl ale svůj styl a v centru pozornosti beztak stála jeho výbušná kytara. Víc než kterýkoli jiný kytarista přijal post-aylerovský experimentální slovník a dokázal jej přesvědčivě vplést i do tkaniva toho nejbanálnějšího countryového popěvku, ukazuje navíc encyklopedickou znalost všech žánrů, jichž se jen dotknul.

Překlad: Petr Ferenc


Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.

Hermovo ucho – Hudba v Plošinách

Kde končí refrén a kde začíná hudba? K dvojímu výročí Gillesa Deleuze.

Mýtus o alfalabuti

Kniha, kterou Nick Soulsby věnoval Michaelu Girovi a Swans, je mýtizující orální historií a přečíst si ji můžeme i v českém překladu.