Východní vítr v hrabství Louth
Night Music: Voice in the Leaves
Louth Contemporary Music Ltd. (www.louthcms.org)
Už dlouho jsem nepocítil k něčemu tak upřímný obdiv a s něčím tak silné hudební spříznění jako v případě Louth Contemporary Music Society, irského sdružení, které v roce 2006 založil a dosud vede Eamonn Quinn. Jeho aktivity jsou pro mě potvrzením, že soudobá hudba se dá pěstovat na velmi vysoké úrovni i mimo „tradiční centra“ a bez větší institucionální základny, přičemž velmi osobitě – na bázi vlastního názoru, nikoli kopírování.
V County Louth to díky Eamonnu Quinnovi soudobou hudbou, zdá se, skutečně žije. Jeho sdružení pořádá koncerty známých interpretů (často za asistence místních hudebníků), organizuje workshopy, iniciuje vznik nových skladeb u takových autorů jako jsou John Tavener, Terry Riley, John Zorn či Frode Haltli, ale také Arvo Pärt, Valentin Silvestrov, Dmitrij Janov-Janovskij nebo Alexandr Knajfel. Pod značkou Louth Contemporary Music už také vyšly tři objevné kompaktní disky: A Place Between (2009), Path (2010) a aktuální Night Music: Voice in the Leaves. Obsah prvních dvou titulů ještě jakoby „jen“ odrážel Quinnova momentální hudební rozpoložení, což ale albům na cennosti neubírá, neboť výběr skladeb je konzistentní a jejich provedení výborné; navíc fakt, že mnohé z nich (mj. i od některých z výše zmíněných autorů) byly vydány premiérově, hovoří sám za sebe.
Na CD Night Music: Voice in the Leaves můžeme pozorovat posun k důmyslnější dramaturgické koncepci. Obsahuje pět děl od čtyř skladatelů z různých zemí postsovětského teritoria a vydatně staví na osobnosti a interpretačním umění violoncellisty Ivana Monighettiho, charismatického žáka Mstislava Rostropoviče.
Jedinou výjimkou, na jejímž provedení se tento hudebník nepodílí, je úvodní elektroakustická kompozice Kitěž-19, kterou v roce 2004 vytvořila skladatelka rusko-tatarského původu Iraida Jusupova (*1962). Je napsána pro těremin (interpretuje Lidija Kavina) a zvukový pás a pochází ze série skladeb, v nichž se Jusupova inspirovala legendou o „ruské Atlantidě“ – mytickém městě Kitěž, které se ve 13. století mělo údajně skrýt před nájezdem Mongolů pod hladinu jezera Světlojar. Kitěž-19 působí díky některým zvukovým atributům na nahrané stopě (zvony, gusle) hodně vizuálně, jako rozostřený obraz tajemné (staroruské) civilizace pod jezerní hladinou. Enigmatický zvuk těreminu účinek této imprese znásobuje.
Skladba s těžko přeložitelným názvem v turečtině, Aşk havası, je dílem ázerbájdžánské autorky Franghiz Ali-Zadeh (*1947). Vznikla v roce 1998 – původně pro sólové violoncello, později se objevily další dvě verze pro flétnu resp. pro flétnu a preparovaný klavír – a byla dedikována Monighettimu při příležitosti jeho padesátin. (Byl to mimochodem právě Monighetti, kdo za skladatelčina doprovodu hojně propagoval na Západě kompozici pro violoncello a preparovaný klavír Habil-sajahy [Na způsob Habila, 1979], která stála na počátku mezinárodního úspěchu Ali-Zadeh). V Aşk havası se stejně jako v jiných dílech Ali-Zadeh prolínají vlivy západoevropské a asijské hudby a znovu si zde ověřuji, jak obohacující je toto vzájemné působení dvou odlišných způsobů hudebního myšlení, odvíjí-li se od jejich hlubšího průniku (jako je tomu v tomto případě), nikoli jen od snahy dekorativně něco ozvláštnit. Obdobně se to má i s hudbou uzbeckého skladatele Dmitrije Janov-Janovského (*1963), který je na albu zastoupen dvěma díly. Člověk si na nich uvědomí – snad v ještě větší míře než u Ali-Zadeh – úplně jiné plynutí času, než na jaké je Evropan zvyklý: hudební tok se v nich vyznačuje statičností sui generis. Novější z těchto skladeb, Morning (2011) pro vokální kvarteto (Hilliard Ensemble), violoncello (Monighetti) a ansámbl (EQ Ensemble řízený Jeanem Thorelem), Janov-Janovskij zkomponoval na objednávku LCMS a zhudebnil v ní texty amerického experimentálního básníka Roberta Laxe. Starší Night Music: Voice in the Leaves (2000) dala název celému albu a vůbec se tomu nedivím. Je to neobyčejně půvabná a silná kompozice (pro violoncello, ansámbl a zvukový pás), která kombinuje exoticky zabarvený zvuk tradičního evropského instrumentáře s autentickým folklórním zpěvem uzbeckých stařen (ze zvukového pásu), jímž celá skladba kulminuje a z něhož ale vychází i violoncellový part. Jednoduchý kompoziční tah s fantastickým efektem a jednoznačně první vrchol alba. Druhým je skladba od Sofije Gubajduliny (*1931) Repentance (2008), která v duchu autorčiny koncepce binárních opozit staví proti sobě vzrušenou linii violoncella a quasi chorálové pasáže kytarového tria (členové Dublin Guitar Quartet) a kontrabasu (Malachy Robinson). Pro úplnost – Repentance je přepracovanou verzí kusu Ravvedimento (italský název vyjadřuje totéž co anglický – pokání) pro violoncello a kytarové kvarteto, který Gubajdulina věnovala Monighettimu. V County Louth se zkrátka dějí (hudební) věci. A album Night Music: Voice in the Leaves je hmatatelným důkazem, jímž si to lze ověřit i na dálku.