- Inzerce -

Noční provoz: Mare Nostrum Ignis Est

Pravděpodobně jednočlenný projekt Noční provoz dal o sobě poprvé vědět v roce 2010. Vždy kombinoval potemnělou elektroniku industriálního charakteru s autorskými především českými texty odkazujícími k dekadentní estetice. Jeho první samostatné album vyšlo letos v lednu na limitovaném CD-R (123 kusů) na sublabelu Sky Burial, provozovaným pod slovenskou značkou Nomad Sky Diaries (kde vyšel před čtyřmi roky též jeho split s ostravským hlukovým projektem Garasu).

Je to přibližně padesát minut nabitých vyzrálým potemnělým elektronickým zvukem. Dark ambientní plochy a basovější syntezátorové struktury doplňují industriální rytmizace a noisové vrstvy, všech osm skladeb drží zvukově i formálně pohromadě. Je radost si vychutnávat tyto syté hudební barvy ve sledu, jak je deska dávkuje, i jejich řád v dynamice či v dalších kompozičních proměnných.

Rovnocennou rovinou k hudbě jsou zde také texty, které se na nahrávce ozývají recitované mužským hlasem (pravděpodobně autorovým). Zaznívají většinou s civilní vážností, místy s jistou dávkou patosu. Možná v souladu se strojovostí industriální estetiky se v nich často cyklí obdobné syntaktické struktury s obměňovanými slovy, což někdy působí velmi silně, litanicky či jako mantra, někdy už pak poněkud stereotypně (např. „Neprocházím nebem, Nebe prochází mnou. Neprocházím zemí, Země prochází mnou. Neprocházím světlem, světlo prochází mnou. Neprocházím Tebou, Ty procházíš mnou. Neprocházím peklem, Peklo prochází mnou a zůstává.“). K dekadentnímu či nihilistickému chápání těchto sdělení nás vedou i odkazy k Ladislavu Klímovi, avšak zůstává na posluchači, zda si třeba enormní množství podobných básnických figur (například genitivních vazeb umožňujících vlastně spojení čehokoli s čímkoli: noc duše, krajiny svědomí, láva noci, břehy těl, kniha noci, rituály úsvitu, hlad těla, jizvy let…) vyloží jako vědomou rezignaci na básnicky pestré sdělení, či jako poměrně začátečnickou textařskou manýru. Ovšem základní téma, tedy omezenost či nedokonalost jedince mezi tušenými přesahujícími ději, je zde každopádně vyjádřeno trefně a na vyšší úrovni chápání k němu programově sedí i zmíněné formální těžkopádnosti. „Nemám nic víc. Nemám nic víc.“

Výtvarné řešení obalu krásně odpovídá hudebnímu sdělení nahrávek. Čisté, členité a pravidelné konkrétní struktury rozličných lastur v černých plochách vystihují toto album velmi vhodně. Oproti dřívějšímu noisově špinavějšímu výrazu zde projekt Noční provoz nachází mnohem vyspělejší formát dekadentního industriálního nocturna.

Noční provoz: Mare Nostrum Ignis Est

Sky Burial (https://skyburialproductions.blogspot.cz)

 

 


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.