- Inzerce -

Nonhorse: Heliocentric Worlds

V době, kdy vinyl vydává už léta znovu kdekdo, se také pražský label KLaNGundKRaCH pustil do kříšení kazety jako média, v němž se pojí nostalgie s jinak nenapodobitelným zvukovým charakterem. Po titulu Out Of The Dark kmenového dua No Pavarotti vydal na tomto nosiči nahrávku umělce, jenž je pro moderní kazetový fenomén skoro synonymem, newyorčana G. Lucase Cranea známého jako Nonhorse (viz profil v HV 11/01).

Tento člověk produkuje mnoho metrů pásky pravděpodobně denně. Různě značené a obarvené je vyrábí pro potřeby své živé produkce nejjednodušeji popsatelné jako psychedelický kazetový DJing, mnoho jich také vydal i u rozličných vydavatelství či ve vlastní režii. Na některých spojuje své zvukové představy též s osobitými světonázory či literární tvorbou (též aktuální titul Nova Crimes na newyorském Green Age Records prezentuje například jeho sci-fi novelu). Na své první české kazetě zůstal však především u hudební tvorby blízké jeho živé produkci. V tom ji však nejde brát jako nějakou druhořadou, Nonhorse ostatně žádnou hierarchii mezi svými produkty vůbec nevytváří, naopak, vydávání každého titulu věnuje stejnou energii, s jakou rozkmitává crossfader při koncertech, jak jsme se mohli v září přesvědčit i na pražském křtu v klubu Final.

Nonhorsovy nahrávky lákají posluchače k analýze původních zdrojů této neustále proměnlivé efektované zvukové koláže. Na Heliocentric Worlds je možné si vychutnat například mnoho podob jeho vokálu, který do řady efektů skvěle míchá mezi zvuk z pásek, uvíznout v paměti mohou třeba také útržky klávesových partů. Z jedné strany kazety, na níž se při běžné manipulaci snadno setře označení jednotlivých stran (není ostatně potřeba), na chvíli zazní fragmenty ze samohrajkové improvizace na nějaký varhanní preset, na druhé pak melodie s ještě starším zvukem obdobným snad osmibitovým hrám. Základní je však především celková atmosféra, která činí Nonhorsovy nahrávky nezaměnitelnými.

Kazety zaznamenávající hru na kazety jsou také jednoznačným gestem odmítajícím mainstreamový požadavek po dunivých basech a ostrých vysokých frekvencích. Nonhorse poukazuje na to, že skutečně zábavná hudební produkce se bez dokonalého zvukového hávu obejde a může získat i něco navíc. Vydavatelství KLaNGundKRaCH pak znovu poukazuje také na to, že se ve vydavatelské činnosti řídí pouze svými estetickými zásadami a geografické vzdálenosti pak nehrají roli.


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.