Pražské radikálně experimentální těleso Opening Performance Orchestra na svých dvou nových albech představuje tentokrát svou osobitou komunikaci s tvůrčím světem Johna Cage a opět i Milana Knížáka.
V listopadu loňského roku vyšel Opening Performance Orchestra již sedmý titul na belgickém labelu Sub Rosa, který stejně jako jejich první (Broken Re/broken, 2015) vzešel ze spolupráce s multimediálním umělcem Milanem Knížákem. Tentokrát si připomeneme snahy Knížákova sdružení Aktual z let 1967 – 1968 vytvořit Aktuální město, svobodnou kreativní zónu, v rámci nichž Knížák napsal také deset krátkých programových textů, které naznačovaly směřování oborů a přístupů též plánované autonomní univerzity (na autorových stránkách jsou ke čtení zde). V lekci první je vyložen přístup k pojmu konflikt, abychom byli připraveni na dalších devět, např. O snech, O víře, O umění, O lásce, vždy s odůvodněnou velkou svobodomyslností, místy s konflikty vždy s poetickými přesahy.
Na stejnojmenném albu začne Aktual Univerzita doslova zostra, během prvních tří minut se na nás vyvalí orchestr nasamplovaného rozbíjeného skla, aby poté přešel v různě chybově šumovou ambientní strukturu, do níž se prolíná i různě manipulovaná decentně rachotící terénní nahrávka. Do takovéhoto neperiodicky statického prostoru čte Milan Knížák postupně všech svých deset Lekcí. Finále skladby pak již patří pro toto hudební těleso tradičně valivé mase inkoherentního elektronického hluku v duchu jejich programového označení fraction music. Třiatřicetiminutová nahrávka byla pořízena v roce 2019 na vystoupení Knížáka s Opening Performance Orchestra na opavském festivalu Pohyb – Zvuk – Prostor.
Druhou kompozicí je Broken Suite, studiový remix Knížákových nahrávek z cyklu Broken Music, tedy z prací s různě upravenými či destruovanými zvukovými médii, které autora již v sedmdesátých letech mezinárodně proslavily jako jednoho z pionýrů experimentálního turntablismu. V provedení na tomto albu jde o pestrý a mnohovrstevnatý noise složený ze střípků široké škály hudby či vůbec zvukových záznamů všeho druhu, jednoduše jde o velice zábavnou sluchovou halucinaci. Na perfektní zvukovém zpracování snad není třeba ani upozorňovat, tato kapela si na něm zakládá dlouhodobě.
Nejnovější deska, 2CD Chess Show (other memories of John Cage), je prvním průnikem Opening Performance Orchestra do katalogu dalšího mezinárodně významného labelu pro soudobou hudbu, německého Neos.
Na fenomén šachovnice či pravidel pohybu šachových figur po ní narazíme v tvorbě Johna Cage mnohokrát v jeho různých tvůrčích fázích, počínaje kompozicí First Construction in Metal (1939), přes například jeho Chess Pieces (1944) z doby, kdy se Cage začíná setkávat s přelomovým výtvarníkem, konceptualistou i významným šachistou Marcelem Duchampem, až po performanci Reunion (1968), při níž Cage s Duchampem či s jeho manželkou hráli partie na elektrifikované šachovnici, jež s pohybem figur spouštěla v různých kombinacích hudební sekvence přes multikanálovou reprosoustavu. Mezitím v roce 1962 však Cage pro skladbu Atlas Eclipticalis vycházel i z map hvězdné oblohy československého astronoma Antonína Bečváře, což OPO uvádějí také jako jednu z inspirací pro svůj projekt. V Chess Show toho ovšem pozoruhodně propletli ještě mnohem více. Na konceptu pracovali již v devadesátých letech a výsledek byl poprvé představen neveřejně pod názvem Cagemix, aby následoval další vývoj i vystoupení se čtyřmi notebooky a videoprojekcí pracující též se šachovnicí a s různě se zjevujícími fragmenty fotografií například z šachové partie mezi mistry Robertem Fischerem a Vasilijem Smyslovem z roku 1970. Pozdě přibyla navíc i paralelní práce s motivy a úryvky dalších Cageových klavírních děl (Number Pieces, Song Books, Pieces for Toy Piano) i ze skladby Vexations Erika Satieho, takže si výsledek řekl i o zapojení živého pianisty. Nynější dvojalbum přináší dvě verze této (jak jinak než) čtyřiašedesátiminutové kompozice (toto číslo ovšem nesouvisí je s počtem polí na šachovnici, ale i s počtem schémat v Knize proměn – I-ťing). První disk obsahuje záznam ze zatím posledního živého provedení na Ostravských dnech nové hudby v roce 2017, kde se klavírního partu ujal německý velmistr Reinhold Friedl, též leader věhlasného tělesa zeitkratzer, na druhém CD se nachází studiová nahrávka s vynikajícím mladým českým hráčem Miroslavem Beinhauerem.
Skladba je v podstatě uceleným blokem, přestože se formálně dělí na osm osmiminutových tracků. Jde vlastně o neustále plynoucí atonální koláž orchestrálních úryvků, perkusivních samplů, různých kousků mluveného slova, elektronických barev a rozličné práce s klavírem samozřejmě včetně preparací. Řazení těchto stavebních prvků je v každém provedení odlišné zřejmě v důsledku aleatorické složky kompozičního půdorysu. Ten si ovšem při poslechu můžeme jen nejistě představovat, z hudební realizace totiž není snadno dekódovatelný a Opening Performance Orchestra o podrobnostech svých tvůrčích metodách nic moc dlouhodobě nesděluje. Osobně však mohu potvrdit, že touto nahrávkou se dá opakovaně i jen bezstarostně kochat. Její forma je postavena zkrátka tak, aby nás po celé své trvání těšila konstantním i variabilním ve správně nastaveném poměru, či aby mezi těmito označeními stírala rozdíly, jak to mají ostatně tito tvůrci často ve zvyku.
Opening Performance Orchestra: Aktual Univerzita
Sub Rosa (https://www.subrosa.net/en.html)
Opening Performance Orchestra: 2CD Chess Show (other memories of John Cage)
Neos Musik (https://neos-music.com)