Když se objevilo youtube, nečekal jsem, že se z něj stane tak důležitý kanál k šíření hudby. Přitom to bylo nabíledni. Začalo to koncertními záznamy a videoklipy, později se na youtube vyrojila i celá alba k poslechu – obsahem “videa” je statický obrázek obalu zvukového nosiče nebo fotka autora či interpreta či kýho šlaka a poslouchat lze do alelujá. Zvuková kvalita obvykle není nijak oslnivá (mp3 hraje z hučícího počítače), svůj youtube kanál už má ale i nejeden vydavatel, který na něm upozorňuje na možnost koupit si tu hezkou hudbu v lepší kvalitě. Kanál New Music XX, kam chodím mlsat soudobou kompozici a rozmýšlet, co si pořídit v důstojnější kvalitě, je ale fanouškovský. Ty statisíce “zhlédnutí” u Stockhausena, Cage, Pendereckého… to je radost. A podle jakého klíče jsou asi vybírány obrázky k jednotlivým skladbám? Stockhausen má například snímky vesmíru, jinde je upřednostněn informel či newageové nekonečné krajiny…
