- Inzerce -

Nová porce hluku od Eine Stunde Merzbauten

Pátý rok svých aktivit oslavili Eine Stunde Merzbauten pátým nosičem. V ručně dozdobené krabičce na CD-R chrastí sice jen malá kovová špona, zvukovým obsahem je však přes hodinu dlouhý intenzivní kusanec hluku.

Neúnavný noiser Radek Kopel se se svými spolupracovníky tentokrát rozhodl nabídnout veřejnosti druhou polovinu materiálu ze studiového nahrávání, z něhož vzešla v roce 2014 první deska E.S.M. (naše recenze zde). Tehdy se tvůrci prezentovali jako revival světových noisových či industriálních ikon, jak ostatně slyšíme v názvu projektu a ne tak jasně ze samotné desky. Na opět jen trochu jinak eponymní nahrávce jde kontextový humor už spíše stranou a posluchač se má zjevně zaobírat především abstraktním a hlasitým zvukem.

CD je naplněno tím, co máme od E.S.M. nejraději, tedy iracionálním elektronickým bordelózním zmatkem všeho druhu. I začínající posluchač noisových žánrů by se měl poměrně snadno v nahrávce zorientovat, v tom by šlo kapelu pochválit snad i za pedagogicky správný přístup. V zásadě tu mezi sebou komunikují (či vedle sebe řvou) tři základní zvukové vrstvy – hulvátská elektronika prohnaná přes kytarová zkreslení (někdy se může zdát, že byl před efekty původně i lidský hlas, možná to byla i elektrická kytara…), vedle toho bublá, píská a ryčí neméně praštěný avšak zvukově čistší a členitější syntezátorový part, pokud si vybavuji správně rané koncerty E.S.M., mohlo jít o jeden z prvních produktů budoucích a dnes mezinárodně proslulých Bastl Instruments, syntezátor Standuino π. Třetí základní složkou jsou rozličné údery do jakýchsi kovových objektů, rozhodně spíše plechů, kbelíků, barelů a van než sofistikovaných činelů. A více není k velké radosti ani zapotřebí. Toto vše spolu stále nevyzpytatelně řádí, prolíná se, překáží a hédonicky si užívá svou zvukovou svobodu.

Netroufám si soudit, zda se i na tomto albu nachází ve větší míře i nějaký ten revivalový přístup, který kapela radostně hlásala ve svých začátcích. V této šťavnatě rachotící změti jsem na jistotu rozluštil pouze v čase 34:44 vokální odkaz na skladbu Stone To The Bone od Jamese Browna, jinak zatím nic víc. Posluchač by ale v případě této desky neměl být o nic ochuzen, ani když podobné úvahy nechá plavat. Noise osvěžuje sám o sobě a toto album by si žádný pravověrný fanoušek hluku neměl nechat uniknout.

Eine Stunde Merzbauten: E.S.M.
(vlastní náklad, https://www.discogs.com/Eine-Stunde-Merzbauten-Eine-Stunde-Merzbauten/release/14280270)


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.