Jenom na značce Leo Records vydal pianista Simon Nabatov již osm alb v duetech, ta nejnovější se saxofonistou Michaëlem Attiasem a kytaristou Brandonem Seabrookem.
CD Brooklyn Mischiefs bylo sice nahráno již 6. června 2014, kdy se oné noci Simon Nabatov pustil poprvé do společného muzicírování s Michaëlem Attiasem, ale záznam „vyhrabal“ až v době pandemického zastavení času a následně tento skvost spatřil světlo světa až letos v březnu. Je to nahrávka zachycující hvězdnou hodinu, v níž se oběma podařilo najít kromobyčejné porozumění a vystihnout odlesky města, které je obklopovalo, a zároveň dělat geniální jemné neplechy.
První cca dvanáctiminutový kus Glimpses and Tangles je skutečně o záblescích a zamotávání, oba hráči v něm skvěle využívají všechny své dovednosti a vytvářejí něžné plutí i pnutí, které koření tu neznělými údery do piana, jindy vytím či vytrysknuvším trylkováním na saxofon. Pěti a půl minutové nokturno Gowanus By Night začíná tajemností, která nakonec vyústí do snové skotačivosti. Šesnáctiminutový středobod Languid/The Spinning Song se pozvolna rozehrává přes struny piana a postupně se rozbíhá k naléhavosti přes víření až po rozbouřené drama, jež zhruba v polovině přechází do zvonivě nostalgického Songu z pera Herbieho Nicholse (jehož skladby ostatně předtím Nabatov nahrál). Glances je opět rozechvívání záblesků i prostorem pro vzájemně sladěnou komunikaci. Zhruba desetiminutová tečka Poetic Bug Bite je pak po „standardním“ začátku přehlídkou nejrůznějších špílců, které ještě dotvrzují celkovou imaginativnost alba.
Opus Voluptuaries je na ploše osmačtyřiceti minut rozdělen do dvanácti instantních kompozic a nejdelší úvodní vykopávací propletencový kus Daggers jen lehce přesahuje pět minut. Brandon Seabrook zde zcela dokazuje pověst jednoho z nejinvenčnějších kytaristů své generace. Rychlé běhy dokáže proměnit náhle v tklivé tóny či kosmické plochy. Někdy svou kytaru doslova drhne, jindy rozvolňuje a rozbrušuje, seká, rozostřuje, rozjetě rozdrnčí. Někdy je to divočina jindy lyrika, někdy ulítlý moderní jazz, objeví se stopy progrocku i zcela abstraktní seance. Zkrátka se zde velice proměnlivě pracuje se strukturami, náladami, zvraty, protichůdností i souhrou. Nabatov do všeho skvěle zapadá a je chvíli vůdčím hráčem, jindy dozvukovačem, preludistou i minimalistickým noisařem. Mezi perly patří rozverně vrzavá Spirit of the Staircase plná drobných hudebních fines. Vše skvěle vrcholí v rozvibrované a rozjeté předposlední skladbě La Femme Makita a potápí se do vesmírné nirvány v souznivé závěrečné titulní skladbě.
Michaël Attias / Simon Nabatov: Brooklyn Mischiefs
Brandon Seabrook / Simon Nabatov: Voluptuaries
Leo Records (www.leorecords.com)