Na konci loňského roku vydalo východočeské dark/synth wave duo Noví Lidé svou první desku Světlo a Stín. Tento žánr nemá v této zemičce s potemnělou budoucností na rozdíl třeba od Německa, kde známe z mladších uskupení třeba Bleib Modern či XTR Human, skutečně příliš silné zastoupení, proto na první poslech povedeně zaranžovaná světla a stíny zasluhují pozornost.
Co vás na celém počinu, myslím, nadchne od samého počátku, je skutečně skvěle vyladěný zvuk a k tomu excelentní minimalistická grafika. Přesně vystihuje to, co se snaží kapela podat, nebo co z ní alespoň já cítím. Tato temným, ale lehkým vanem nadýchaná minimal wave se pevně, ale ne uzavřeně drží žánrových postupů a dědictví „depešáků“, přitom se v elektro stopách dá rozeznat i určitá lehká ambice k přesahu do ambientu nebo naopak do industriálnější elektroniky. Ovšem čistě elektronický obsah dominuje většině stopáže, na charakteristický vokál, který dark wave dělá tím, čím je, narazíme korgužel pouze poskrovnu.
Při krátkém intru s krystalickými plochami a v následné Po Stopách s charakteristickým beatem a postupně se rozvíjejícími smyčkami vám ještě vokál chybět nebude, než Noví Lidé přidají pořádně do kroku, budete se nejspíš ještě chvíli unášet jejich povedeným zvukem, ale třetí skladba „Ztracen“ už prostě elektronicky tolik nezaujme. Teprve u titulní „Světlo a stín“, kde máme beat skutečně ryze žánrový, se konečně ozve zpěv. Řekl bych, že čeština tomuhle žánru úplně nesvědčí, ale vokalista se s tím pere dosti svědomitě a charisma mu nechybí, i když text je tentokrát lehce klišovitý a možná až příliš tlačí na retro sentiment.
Ambient v pozadí a romantická melodická linka páté Cesta rozhodně ujdou, přesto se však po vokálním představení jedná z pohledu tahu na branku celé desky o úkrok zpět. Následuje totiž další eletronické pásmo hned několika skladeb, v nichž se sice pokaždé najdou zajímavé nápady, například minimalistická, ale zároveň dosti „body“ elektro linka na pozadí „srdcebeatu“ nebo melodie v tracku Sen a třebaže se nejedná o znatelně výplňovou pasáž, nemá to takovou sílu, abych si úsek prostě nepřeskočil k osmé písni Izolace. Ta má jednak silnou a přiměřeně chytlavou elektro linku, ale především vokál v ní kraluje, když i obdobně „romantický“ text tentokrát působí velmi uvěřitelně. Brána jakožto poslední píseň s vokálem je opět velice slušná, třebaže tam se mi text a vokální projev se zvukovou stoupou zamlouvají o něco méně než u Izolace. Jako intermezzo působící „Let“ ani závěrečná „Nebe“ už pak podobně jako ostatní elektronické tracky takovou sílu nemají.
Melancholií načichlé elektronické podklady pročištěných synťáků a syrových beatů Nových Lidí fungují formálně v rámci žánru na výbornou, i když slabé zastoupení vokálu je z pohledu na celek silně znát. Mládenci se totiž v elektronice neženou tolik do experimentu, aby se tato absence zakryla, ani se jim nedaří z minimalistických elektro motivů vytáhnout takový atmosferický paralyzér, jaký umí třeba Kim Larsen ve White Chamber. Kdyby Světlo a Stín místo této dlouhé desky jako prvotina vyšlo jen formou EP s vyváženým poměrem čistých elektro tracků a zpívaných skladeb, mohl být výsledek ještě lepší, třebaže i nyní mohou být Noví Lidé se starým, ale velmi slušně zahraným a produkovaným obsahem spokojeni.
Noví Lidé: Světlo a Stín
https://novilide.bandcamp.com/releases