Čtyři dny před čtyřiaosmdesátými narozeninami, 24. října, zemřel polský skladatel, zvukový režisér a průkopník elektronické a elektroakustické hudby ve své zemi Eugenius Rudnik. Spolupracoval např. s Karlheinzem Stockhausenem, Petrem Kotíkem, Krzysztofem Pendereckim a Arne Nordheimem. V roce 2012 získal (mimo řady jiných) ocenění Czlowiek ze Zlatym Uchem, jímž se na hudebním festivalu Soundedit v Lodži oceňuje přínos producentů, a to nejen polských; cenu obdrželi např. i John Cale, Bill Laswell a letos Brian Eno. Přesto je Rudnik, tento homo radiophonicus, ryzí fonopoeta a avantgardní umělec, ve své vlasti stále nedoceněn.
V padesátých letech studoval na Katedře spojů Vojenské technické akademie. Dostal se do střetu s vojenskými nadřízenými a byl odsouzen k více než jednomu roku prací v dolech. Od roku 1955 pracoval jako technik v Polském rozhlase ve Varšavě, od roku 1958 v Experimentálním rozhlasovém studiu. V roce 1967 promoval na varšavské Technické universitě v oboru zvukových technologií. To již měl za sebou několik elektroakustických prací (první byla výše zveřejněná Collage). V letech 1967-68 působil ve slovutném elektronickém studiu Westdeutscher Rundfunk v Kolíně nad Rýnem; zde vznikla např. jedna z jeho nejmistrnějších skladeb Vox humana. Od té doby vytvořil téměř stovku prací v dalších ateliérech pro elektronickou a elektroakustickou hudbu, včetně Paříže, Bourges, Bruselu a Gentu. V roce 1985 zvítězil s Homo ludens na přehlídce současného světového umění Documenta VII v německém Kasselu.
Rudnik se jako skladatel, zvukový experimentátor a technik podílel na scénické hudbě ke třem stovkám divadelních či tanečních performancí a především dokumentárních filmů. Je též autorem elektroakustických partů některých kompozic Pendereckého, jako třeba ve skladbě Ekecheiria pro Letní olympijské hry 1972 v Mnichově. Bohužel víme, jak to s ekecheirií, tedy klidem zbraní během olympijských her, na těchto hrách dopadlo.
Teprve u příležitosti jeho 77. narozenin začala vycházet také CD s nahrávkami jeho děl. V roce 2009 se díky vydavatelství Polskie Radio objevil čtyřdiskový komplet Eugenius Rudnik: Studio Eksperymentalne Polskiego Radia, před dvěma lety pak album ERdada na taśme (Requiem Records). Doufejme, že mu jeho vlast splatí dluh alespoň po smrti.