- Inzerce -

Ondřej Jirásek: Noční můry – 7 symbolů na křídlech motýlů

Ondřej Jirásek: Noční můry – 7 symbolů na křídlech motýlů

2000 Forza (www.ondrej-jirasek.cz)

 

„Struna drnkla a šíp šípkem cvrnk… Ostrý jak trn frnk v trnku, černou skvrnku…“ Jste-li milovníci rozhlasových her a samozřejmě hudby, je CD Noční můry přesně tím, co jste hledali. Pokud milovníci rozhlasových her nejste, stanete se jimi.

I když se může zdát, že Noční můry budou depresivní či strašidelné, je tomu přesně obráceně. Ondřej Jirásek svoje verše i hudbu tvoří s chmurnou ironií a humorem. K básni se nechává inspirovat jménem motýla a přes jeho jméno volně asociuje básnický mikropříběh: „Martin Hruška v osmé cé chodil tajně na wécé…“ (Martináč hrušňový). Teatrální přednes veršů, které vždy tvoří jakousi předmluvu k samotné hudbě, by mohl být na scéně proveden buď formou fyzického básnictví anebo jako skeč v montypythonském stylu. Při poslechu přímo „vidíme“, jak se přednášející Pavel Vaščák a autor pitvoří, kroutí a vyvalují oči. V kombinaci se svérázným grafickým zpracováním bookletu je tato představa jen umocněná. Přednes veršů je doplněn zvukovými efekty, hlasy jsou často elektronicky zpracované tak, že místy tvoří i malý voiceband.

Na první poslech působí hudba psychedelicky, ale po dalším poslechu se v ní začneme orientovat a nacházíme bohatý svět zvukových barev postavený na vtipném propojení elektronických a akustických nástrojů. To ostatně od Jiráska známe už z jeho CD Za nekonečnem (HV 1/2008). Podobně jistě autor pracuje i s hudebními styly. Tu se vynoří country, tu se přejde do kytarového rocku, tu vyplave elektronika, tu reminiscence klasicismu. Nic není násilné, ale vtipně se prolínající a doplňující. Ve vážné hudbě bychom našli paralelu v Mahlerových symfoniích, ovšem na emocionálním a výrazovém poli. Pak samozřejmě v postmoderně. Chceme-li škatulkovat, postmoderna je stylově nejblíže.

Skladatel, textař a producent Ondřej Jirásek není na hudební scéně žádným nováčkem. Byl členem dnes již neexistující kultovní rockové skupiny Bratrstvo. Produkuje CD pod vlastní značkou 2000 Forza. Nahrávali u něj např. Středoevropský soubor bicích nástrojů DAMA DAMA, skladatel a violoncellista Josef Klíč nebo Due Boemi di Praga. Založil a diriguje Virtual And Real Orchestra, pro který složil například pětivětou symfonii Tmavě řezané.

Ondřej Jirásek nepatří ke skladatelům, kteří vydávají dvě CD do roka. Tvůrčí potenciál nelze měřit kvantitou vydaných titulů, ale v jeho případě multistylovými nápady. Jeho hlavní devízou je barevná zvuková představivost, práce se zvukem (včetně mluveného slova), polystylovost a humor. Dokáže se vyjádřit jednoduše a vtipně na malé ploše. Na Jiráska můžeme vztáhnout i výrok skladatele a muzikologa Miloše Štědroně: „Jsem miniaturista,“ anebo snad: „Jsem Ahmed Omal Ladheed bin al Izím. Ach, med je sladký a květy z tyrkysů. Jsem zlodějíček bin al Izím nektar sosáčkem svým vysaji a …mizííím!“?


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.