Stimulu se splnil sen a došlo předsevzetí vytknuté již při zakládání koncertní série před patnácti lety. Svou pražskou premiéru si na Stimul Nights odbude nejuniverzálnější voják japonského hudebního hledačství, Otomo Yoshihide.
Tisková zpráva: Šedesátiletý Otomo Yoshihide je nejenom legendárním japonským kytaristou, skladatelem, turntablistou, mistrem volné improvizace, ale bezesporu jednou z nejdůležitějších a formativních postav soudobé hudby, která bezesporu udává od 90. let krok nejenom celé japonské scéně. V tamním kontextu patří do generace výjimečných a silných tvůrců formátu jako např. Merzbow, Keiji Haino, Hoppy Kamiyama či Tatsuya Yoshida, ale jeho schopnost obsáhnout prakticky celé hudební univerzum jej řadí spíše na úroveň Johna Zorna či Mikea Pattona. Ačkoliv se jeho hudební svět ze západní perspektivy může jevit jako bytostně rozporný a eklektický, z hlediska japonského uvažování je spíše komplementární, protože spájí zdánlivě neslučitelné přístupy k hudbě. Zatímco v 90. letech minulého století a na počátku nového milénia Otomo Yoshihide kraloval noise rockové scéně s projektem Ground-Zero s přesahy k revoluční čínské opeře anebo ozvuky typických soundtracků akčních filmů či jinglů televizních reklam (HIS Voice referoval), svoji schopnost instantně komponovat dosvědčil řadou spoluprací s dalšími tvůrci na pomezí hlukové hudby, volné improvizace (spolupracoval s lidmi jako Bob Ostertag, Jon Rose či Thurston Moore anebo eRikM), ale také extrémně zredukované a ztišené hudbě v projektech I.S.O. a Filament. S jemným zpožděním se začal vyznávat ze své lásky k jazzu, be bopu, filmové hudbě, hudbě divadla kabuki, aby ukázal kořeny své poetiky, přitakával písňovým tvarům a začal vytvářet i líbezné filmové soundtracky. Prakticky neexistuje pole, jehož by se jako skladatel nedotknul, významný hudebník z nezávislé scény, s nímž by nespolupracoval – zde zmiňme Johna Zorna, Christiana Fennesze nebo Davida Sylviana s prakticky všemi, kdo v japonské scéně zanechali v undergroundové scéně od 80. let viditelnou stopu.
V současnosti sice píše i bigbandové šlágry a písně pro telenovely, ale i ty naznačují, jak velké jako hudebník má zkušenosti, jak opojné melodie s rafinovaným aranžmá dokáže mistrně vytěžit i ve zdánlivě přístupných žánrech. Paralelně však operuje stále na poli volné improvizace; se svými freejazzovými projekty ukazuje živý potenciál akustického jazzu, aby stále pěstoval i mezní odnože hudebního jazyka v podobě sólových kytarových vystoupení a nejšílenějšího turntablismu, v němž nedestruuje pouhé desky, ale i gramofony a přenosky s jediným účelem – dosáhnout prahu zvukové intenzity filtrované zkušenostmi zkušeného instantního skladatele schopného impozantních spontánních gest. Otomo Yoshihide dokáže oscilovat mezi křehkými sóly, citacemi různých skladeb, aby nakonec veškerou jemnou hru na zmíněné nástroje byl schopen přehlušit hlukovými palisádami s rafinovanou strukturou či rafinovanou bestialitou hudebníka, který při hře neukáže jinak než kamennou tvář anebo lehce pobavený úsměv plachého melomana.
V žižkovském Punctu se ve středu 2. října uvede hned dvakrát – jeden set odehraje coby sólový kytarista, druhý na gramofony.
