- Inzerce -

Pan Sonic: Oksastus

Pan Sonic: Oksastus

Kvitnu (https://kvitnu.com)

 

Oksastus vychází na ukrajinském labelu Kvitnu, po třech letech od posledního alba prominentních finských elektronických umělců. Album je v podstatě živým záznamem vystoupení dua v Kyjevě v roce 2009. Tvoří jej osm skladeb o celkové stopáži přibližně 62 minut. Názvy skladeb jsou označeny pouze délkou jejich trvání.

Zvuk alba je jaksi křupavý a šustivý, nicméně pevný a přísný. Barvy zvukového spektra Pan Sonic jsou přebohaté. Surovější zvuky znějí jako prohnané přes monstrózní distortion, nebo jako úpění zavazbeného pultu. Analogové syntezátory se nevyžívají v typicky analogovém zvuku a opájení se filtrováním tam a zpátky. Celkový zvuk je stlačený, agresivní, ale ne nepříjemný, nebo snad prvoplánově zlý. Je jaksi neutrální, ve smyslu nerozlišování mezi analogem a digitálem.




Část materiálu stojí na stručných, pevných beatech, ne příliš rychlých, zhruba někde kolem 100 BPM, někdy se k lakonickému basovému bubnu přidává frenetická hihatka, tu se zjeví rušivé křupání, jakoby bouřících se přístrojů. Skladby se leckdy přesunou z tepání minimal techna do halucinogenního houkání a přísných elektrických dronů. Typický je také vyloženě cirkulárkový zvuk, například ve 5’31”, kde cirkulárka přejímá úlohu sólového nástroje a doplňuje se s pěnivým zvukem kvílícím ve výškách.

Skladba 17’28” zase začíná minutou neměnného sinusového tónu, ale během více než čtvrthodiny své stopáže se dopracuje přes techno basový riff a glitchové rytmy až k šustícímu vazbení okrášlenému modulací a v závěru až k pomalému a zlověstnému EBM. Vtipná je následující skladba 4’40”, což je jakási noisová verze triphopu v podání Pan Sonic. Závěrečná 5’41” je pak už dokonalou elektronickou rekonstrukcí rocku s beaty, basy a sólujícími nástroji, mohla by to být třeba nějaká coververze Young Gods.

Na živou nahrávku je Oksastus velmi disciplinovaná deska, občas jsou sice slyšet divoké prskance zvuků, o kterých si můžeme myslet, že vznikly jako produkt momentální situace při živém hraní, ale jinak se zvuková masa valí vpřed přesně jako plynulý proud řeči tajuplných strojů a přístrojů Pan Sonic.


Dlouhé stíny, odcházející světlo a skicář nočních můr Davida Tibeta

Do Prahy se v listopadu vracejí Current 93. Po osmnácti letech vystoupí v kostele sv. Šimona a Judy.

Kytara řítící se z kopce

Marc Ribot hvězdou třídenního festivalu v Labské filharmonii.

Zkouška sirén: Caligula jako opera?

Nová podoba skandálního bijáku drží pohromadě hudbou. 

faust z Berlína

Bubeník Werner Zappi Diermaier dovedl novou sestavu krautrockových legend Faust k druhému albu. Přizval k tomu členy Einstürzende Neubauten i die ANGEL.

Udržitelnost, improvizace i umělá inteligence

Projekt Sustain v Hybernské pokračuje.

Třicet let v zajetí hluku

Radek Kopel o zvukovém proudu jednoho gruntu a řady jmen.

Hermovo ucho – S patosem v srdci

Brno Contemporary Orchestra zahájil novou sezónu koncertem na téma „Kardio“.

Hudební Grand Prix v Monte Carlu

Intonarumori ve městě posedlém automobily – premiéra Luciana Chessy.

Zkouška sirén: Rok české hudby jinak?

Smetana a Stockhausen se potkají na brněnské Expozici nové hudby

Extrémně raritní nástroj, na který si nestačí párkrát zahrát

S Miroslavem Beinhauerem o sólovém albu pro šestinotónové harmonium.